Středeční knižní tipy potěší zvídavé děti, které mají hlavu plnou různých otázek. Představíme vám dva tituly, ve kterých kluci a holky najdou na své otázky odpovědi: první se zaměřuje na katolickou víru, druhý na Velkomoravskou říši.

Přečtěte si jedenáct pohádek na notoricky známé motivy. Tentokrát jsou oděné do poněkud netradičního hávu.

Když jíte třešně někde venku, můžete se pustit i do střílení peckami. Pecku vyjmete, vyplivnete z úst mezi palec a ukazováček téže ruky. A potom, dokud je ještě vlhká, ji stisknete a ona vám tím tlakem vyklouzne a letí.

Když jsem měl na gymplu na Elgartce v češtině referát o nějakém literárním díle, věděli spolužáci už předem, že se mají na co těšit. Všichni ostatní, když referovali o nějaké knize a četli z ní nějakou ukázku, podali dialogy bezbarvým hlasem, jak postřelená kachna. Ne tak já. Jenže když pak například v Muzikantské Lidušce zvolala zoufalá Liduška mým hlasem „Kde je můj Toník?!“, šla celá třída jako jeden muž s hlasitých chechotem a řevem pod lavice. A to mně prosím dělali pořád.

Měl jsem jednou výstavu dřevěných obrazů v klášteře. Bylo to na jejich Den otevřených dveří a já jsem si chystal úvodní slovo. Tedy víc slov pochopitelně. A napadlo mě, že si vzpomenu na literární postavu, kterou myslím v kalendáři nenajdete. Na koho myslíte?

Motto: Pohlaví je po hlavě to nejdůležitější?

Vloni jsem hnutí Šance věnoval na podporu sošku, která se vydražila za 40 tisíc, a dřevěný obrázek vydražený za 16 tisíc. Letos jsem jim věnoval větší dřevěný obraz Dřevěná knihovna – nejlepší fejeton, tak jsem zvědavý, jak dopadnou.

Už spoustu let vyprávím lidem básně, ať nechtějí, či chtějí! Možná byste řekli, že básně v dnešní době nemohou mít úspěch, že je to věc zbytná, ale ono to tak není. Proč?

Přemýšlím o tom, jestli umělá inteligence má nějaké pohlaví. Jestli je víc ženou, nebo mužem. Jak asi reaguje?

Rozhovor s Martinem Patřičným k vydání 2. vydání Tajemství dřeva.