Melancholické básně o ztracených a nalezených láskách jsou jako stvořené pro dlouhé podzimní a zimní večery.

Román Ztracené iluze, který právem zaujímá místo mezi klasickými díly francouzské literatury, je jedním z nejpropracovanějších obrazů tehdejší Paříže a jejích obyvatel.

Nejznámější dílo předního českého vzdělance, které vzniklo okolo poloviny sedmnáctého století, i dnes vyniká pronikavým vykreslením lidské společnosti a charakterů, které se v ní objevují.

O milostných vztazích toho bylo napsáno již tolik, že není snadné přijít s něčím novým. Debutující britský autor se o to pokusil prostřednictvím útlého, ale originálně koncipovaného souboru povídek.

Výbor z poezie neprávem opomíjeného anglického básníka vychází pod názvem, který připomíná zcela jiné dílo.

Byly doby, kdy pro většinu lidí nebyla představa zásahu nadpřirozené moci do našeho světa příliš těžko přijatelná. Moderní člověk však svá přesvědčení zakládá spíše na rozumu a zkušenosti než na víře. Lze ale existenci zázraků potvrdit logickými argumenty?

Básník, jehož krátký život byl dramaticky poznamenán druhou světovou válkou, dokázal své útrapy proměnit v dílo, ke kterému se čtenáři vracejí dodnes.

Byl jedním z prvních, kteří si dovolili vystoupit proti formálně dokonalé poezii Jaroslava Vrchlického a jeho následovníků. Patos a pečlivě hledané slovní obraty nahradil všedností a jednoduchostí. A svým dílem způsobil revoluci, která umožnila vznik moderních směrů 20. století. Letos si připomínáme 150 let od jeho narození.

Jaké ingredience musí být v románu bezpodmínečně přítomné? Které mu dodají šťávu a potěší i opravdové fajnšmekry? A kterých si nejvíce váží sami autoři? Tyto otázky  i spoustu dalších ve své nové knize zodpovídá jeden z nejznámějších romanopisců současnosti.

Už jste viděli knihu, která neobsahuje ani ten nejkratší kousek textu? Že neviděli? Opravdu existuje. A skrývá v sobě neobyčejné dobrodružství.