A když narazíme na psychoterapeutku, která náhodou i píše knihy, může se stát, že se příběh, podobný tomu našemu, ocitne v knize. Tak jako se stalo v povídkovém souboru Příběhy zraněné duše Zuzany Peterové s podtitulem Z deníku psychoterapeutky, který právě vyšel v nakladatelství MarieTum. PhDr. Zuzana Peterová se narodila roku 1950 v Praze, kde žije, píše a pracuje jako psychoterapeutka a psycholožka na židovské Lince důvěry. Napsala již řadu knih – z části řešící vážná témata (Máš mě vůbec ráda? o vztahu mezi matkou a dcerou či Z deníku alkoholičky), z části veselá (Můj psí deník aneb jak přežít v rodině nebo Jak přežít puberťáky – vyprávění z pohledu domácího mazlíčka).

V osmi povídkách obsažených v titulu Příběhy zraněné duše nám autorka předkládá pestrou paletu problémů – od nevěry (Noc s tajemstvím, kde je nevěrná žena, Psí pomsta, tady zase podvádí muž), přes alkoholismus (Život s alkoholem – případ lékařky, která na mateřské začala pít), ztrátu sebejistoty (Útěk od Boha – i muži v řeholním oděvu mají svá trápení), šikanu a týrání (Miluji tyrana), nalezení nové orientace (Jsem gay – otec se zamiluje do přítele své dcery) až k duševní nemoci (Má nová přítelkyně – proč se okolí na psychiatricky léčené dívá přes prsty) či touze ukončit život svého již nemohoucího těla (Myšlenky na smrt – téma eutanazie). Zuzana Peterová nemoralizuje, neodsuzuje, jen prostě vypráví příběhy, které mohou potkat každého z nás. Vžívá se do svých hlavních hrdinů, vstupuje do jejich ega, líčí vše jako své pocity a zážitky. Také ve většině případů nečekejme rozuzlení. Řešení každého je totiž individuální, autorka nám nechce nabídnout prostřednictvím povídek nějaký jednoduchý, instantní recept, jak z toho ven. Jen poukazuje na problém samotný, v některých případech naznačuje, kam až může zajít (viz pokus o sebevraždu v Životu s alkoholem). Ale i to může pomoci – vědět, že tuto věc neprožívám jen já, že jí dokázali projít i jiní lidé.

Povídky jsou oddělené tmavou stránkou s obrazem jednoho křídla. Vybavil se mi při tom známý citát: „Každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.“ A přesně o tom vlastně tato knížka je, že potřebujeme někoho, kdo by nás objal a pomohl nám ty naše problémy nést. Třeba zrovna nějakého psychoterapeuta. Stačí se jen přestat bát.