O to a ještě více se snaží komiksový román na pokračování od italského autora Vittoria Giardina, z něhož první část pod názvem Jonáš Fink: Dětství vydalo nakladateltví XYZ. Autor, ač sám Ital, zavádí čtenáře do naší republiky, přímo do hlavního města Prahy a líčí neslavné období padesátých let. Přišlo mi to nesmírně zajímavé, a tak jsem s velkým otazníkem, jak je možné, aby člověk ze zahraničí tak dobře znal československou, světu takřka utajenou nedávnou historii, přečetla i autorův úvod k samému komiksu.

Prý hodně cestoval za tehdejší„železnou oponu“ a ze setkání s lidmi v Maďarsku, Slovensku i v Čechách  poznával, jak těžké je tady žít. Dokonce prý tu měl i nějaké vzdálené příbuzné. Až mi z toho bylo smutno, protože někteří naši občané toto období smutných novodobých dějin neznají ani z poloviny tak dobře.

Komiks sám je nesmírně čtivý, ilustrace jsou velmi pěkné a „bubliny“ čitelné, přehledné. Do děje vstupujeme v srpu roku 1950, kdy je tajnou bezpečností zatčen otec hlavního hrdiny Jonáše. Tím se roztáčí nemilosrdná tehdejší mašinérie komunistického pronásledování – přichází o byt, o práci, Jonáš nesmí studovat, přichází o kamarády, nesmí se nikoho ptát, proč vlastně tatínek byl zatčen a co s ním je. Navíc na nich ulpívá antisemitická nenávist tehdejšího zřízení, protože mají navíc i židovský původ. Sledujeme nejen, jak obtížně se chlapec vyrovnává s náhlou ztrátou otce, ale zároveň i jak prochází svým dospíváním v muže, jediného muže, který může chránit svoji maminku.

Pokud by autorovo jméno nebylo italské a nebyla v obrázcích nepřeložená citoslovce (například zvuk cikády zní VRAH, otevření dveří CLANK, štěkání psa ARF, ARF a jiné), určitě bych si myslela, že autor je Čech a že jde o jeho osobní vzpomínky. Domnívám se, že komiks bude vhodným dárkem pro naše pubertální děti, aby si doplnily zábavnou a jim dostupnou formou znalosti z nelehké historie našeho vlastního národa. Vždyť jen ten, kdo dobře zná své vlastní dějiny, není nucen si je znovu opakovat, jak říká klasik.