I takové mohly být osudy těch, kteří na prahu druhé světové války stáli zároveň na startu dospělosti. Polodokumentární román s názvem Medaile za ztraceného Boha líčí prostřednictvím vzpomínek dvě důležité okupace v životě československého lidu – jednak hitlerovským Německem a pak i vojsky Varšavské smlouvy.

Sedmnáctiletá Erna Elmannová se dozvídá v roce 1967 překvapivou novinku. Její otec, válečný veterán a Žid, má někde v Sovětském svazu dospělého syna. Je to pro ni příjemná zpráva, protože marně toužila po sourozencích. Rozhodne se ho vypátrat na vlastní pěst a její snaha je úspěšná. Dmitrij Kurtovič Elmann je čtyřiadvacetiletý ruský student a má radost z nově nabyté sestry. V létě roku 1968 se setkají při Ernině zájezdu do Moskvy a velmi si rozumí. Jejich otec ovšem z nalezení bývalé rodiny radost nemá. Nevěří, že by z toho mohlo vzejít něco dobrého. Na svoji ruskou ženu vzpomíná ve zlém, stejně tak ona na něj. Kdo je však v právu? Je možné dojít odpuštění a napravení křivd?

Ani jeden netuší, že za jejich neshodou stály tajné informační a bezpečnostní služby, jak lze vyčíst mezi řádky ve vzpomínkách ústředních postav. Kurt Elmann těsně před válkou přišel o otce, váženého židovského obchodníka, což silně poznamenalo jeho labilní psychiku. Ihned na to přišel další šok – z prosperující rodiny se staly pronásledovanou a opovrhovanou lůzou se žlutou hvězdou na hrudi. Aby se zachránil, utekl na východ, kde ale skončil v pracovním táboře na Sibiři. Před smrtí v lágru ho vysvobodilo formování vojenské jednotky v Buzuluku, kam se přihlásil a našel si tam ženu. Po boku Ludvíka Svobody prošel celou frontu až do Prahy. Už tehdy poznal, jaká je filosofie komunistické strany a jakou neomezenou moc mají politruci. Jeho maminka a sestra zahynuly v koncentračních táborech.

Vrací se k ženě a synovi do Ruska, kde studuje vysokou školu. Ale nitky tajných policií mu překazí sen o poklidném životě a bez rozloučení musí zůstat v Praze. Založí novou rodinu a pracuje na vojenském ústředí. Čistky smetly jeho druhy ve zbrani, nikomu a ničemu nevěří, chce jen zabezpečit svoji dceru. Do toho přichází rok 1968 i s jednadvacátým srpnem.

Spletitý osud obyčejného člověka, který byl poznamenaný nenávistí a válečnými útrapami. Román o tom, co mnozí z nás vůbec ani netuší. Proč lidé vstupovali do Svobodovy armády, co s nimi bylo po konci války, jaké tlaky museli snášet? Podle všeho se zdá, že neměli nárok na jednoduchý a klidný život. Příběh je utkaný z více dějových linek. Přítomnost roku 1967-8 se prolíná s minulostí a ukazuje pozadí vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Pocity hlavních postav prokládané strohými fakty právě míjejících dějin vytvářejí děsivou mozaiku obrazu naší skutečné historie.

Autorkou nevšedního díla je Anna Markowitz (*1949), vlastním jménem Olga Štěpánová. Jde o koncertní pěvkyni, která ve třiceti letech úplně ztratila zrak. Přesto se nevzdala a mimo zpívání zařadila mezi své oblíbené činnosti i psaní básní, povídek a románů. Při tvorbě svého posledního románu nazvaného Medaile za ztraceného Boha hovořila jak s historiky, tak s pamětníky, i proto kniha působí přesvědčivě jako dokument. Nenajdeme v něm příliš dialogů, spíše je plný vnitřních zpovědí a rozborů doby. Přesto má schopnost čtenáře zaujmout a pohltit. Velmi dobře pochopí, že i v Sovětském svazu žili obyčejní lidé, kteří měli stejné touhy, plány a cíle jako my, ale byli obětí svých politiků a zájmů mocných.

Pokud se chcete dozvědět něco nového a přitom prožít nevšední příběh, určitě si ojedinělou knihu Medaile za ztraceného Boha nenechte ujít. Vydalo ji začátkem října nakladatelství Motto.