Kdy a proč jste knihu začala psát? O tom, že ji napíšete jste začala mluvit hned na podzim loňského roku, když se strhla mediální smršť po Tajné knize.

Po celou dobu skandálu jsem si dělala poznámky. Dělám si je celý život, v čím obtížnější životní situaci se nacházím, tím jsou hustší. Pomáhají mi dobrat se nějaké smyslu, proč se věci dějí, někdy i smyslu mého života. A většinou je v nějaké podobě následně použiju pro knížku nebo pro scénář. Takže ani tentokrát to nebylo jiné. Ovšem tentokrát jsem vůbec netušila, jak mám se zápisky naložit, jak ten příběh uchopím. Nakonec jsem na to přišla při návštěvách mé psychiatričky. A proč jsem o tom chtěla napsat? Protože to je závratný a výmluvný příběh. Hodně lidí se mě ptalo, proč to znovu píšu, proč se z toho, co se dělo nepoučím a nepíšu opatrněji. Odpovídala jsem jim, že jsem se poučila. A proto píšu neopatrněji.

 

Kdy jste četla všechny ty články, které v knize Panoptikum české citujete – hned nebo až s nějakým odstupem? Jaké to bylo pročítat si je třeba po půl roce?

Některé jsem bohužel četla hned, jiné mi schovávala rodina do krabice, že až budu zdravá. Takže ty nejhnusnější jsem četla až teď v létě. Už jsem se neklepala, připadaly mi jen strašně hloupé a zlé. Ale to čtení bylo pro mě přínosem – zjistila, že už jsem opravdu v pořádku. Také jsem kvůli Pantoptiku musela číst znovu všechny ty bláboly, co jsem četla  na podzim a v zimě. A měla jsem nad nimi už jiné pocity, někde jsem se dokonce smála, nad některými jsem si říkala – proč jsem z toho byla tak špatná? Vždy’t jsou to pitomosti. Ovšem některé mě budou mrzet už navždycky, zvláště od lidí, kteří byli mými kamarády.

 

V Tajné knize jste identitu postav úzkostlivě tajila, tady ne – proč?

Čeští novináři Tajnou knihu zvulgarizovali a vítězoslavně odkryli, kdo je v ní kdo, místo aby odkrývali jiné věci. Mým literárním přesvědčením až dosud bylo, že knihy mají usilovat o  všeplatnost a tedy nejsou nutná konkrétní jména, protože jde o příběh, který by měl být srozumitelný i na Marsu. Ovšem po tom, co se dělo, jsem v případě Panoptika změnila názor. Vždy se řídím tím, co si žádá příběh. Tentokrát si řekl o větší konkrétnost.  Panoptikum české je o naší společnosti, která je pokrytecká, prolhaná a nemocná. Je to příběh spisovatelky, která po skandálu kolem své knihy přestala mít schopnost používat slova a začala mluvit pozpátku. Navštěvuje terapeutku, která usoudí, že není potřeba léčit spisovatelku, ale její psaní. Učí se znovu psát. A mluvit popředu. Tedy konkrétně.

 

Jaké postavy tvoří české panoptikum? Překvapil vás někdo svojí reakcí na Tajnou knihu, kterou byste bývala nečekala?

Ano, překvapilo mě několik lidí, kteří buď pod vlivem mediálního humbuku změnili na knihu názor, nebo přesto, že se jim kniha líbila, odmítli to veřejně říct. To mi bylo hodně líto, ale konkrétněji se k tomu vyjadřuju v knížce.

 

Nikdy jste nezalitovala, že jste Tajnou knihu napsala?

Ne, nikdy ani na vteřinu.

 

Zdroj: Albatros Media