První knihu od Aleše Novotného (*1990) jsem četla v roce 2022. Byl to krimi thriller Já, Smrt (Cosmopolis) a okamžitě si mne získal. O rok později přišla kniha Rty s příchutí vína (Cosmopolis), v níž Aleš Novotný opustil krimi žánr a zabrousil do lehké romantiky pro dospívající. A ani tato parketa mu není cizí. I když jsem věkem spíš babička než teenager, nemám ke knihám žánru young adults žádný odpor. Ale přece jen o něco více mě baví thrillery, ke kterým se autor vrátil v YA románu Pokoj jejich duši (XYZ, 2025) i v letošní novince Oveček vlku se zachtělo, vydané opět nakladatelstvím Cosmopolis.

A tady už nejde o tvorbu v sekci YA (jako u Pokoj jejich duši), ale o čistokrevnou detektivku. Poprvé, z toho, co jsem četla, jsou totiž v hlavní roli kriminalisté, nikoli mládežníci či větší skupina lidí jako v knize Pokoj jejich duši. Detektivní parťáci Patrik a Viky v příběhu řeší vraždu mladé dívky oblečené do ovčí kůže. Vrah, jenž se sám tituluje jako vlk, se pod svůj čin podepsal obrázkem této šelmy. Navíc v dívčiných ústech se najde veršovaný metaforický popis vraždy. A možná text ukrývá i nějakou nápovědu. Co přesně chce pachatel nejen kriminalistům vzkázat? Kolik ještě uloví nevinných oveček? A proč se vůbec vydal na zvrácený lov?

Udeřil tvrdě, srazil ji k zemi
a odvlekl tam, kde život není.
A ve sklepě, v budově za tratí
další ovečku utratí.
Byli si podobní v mnohém,
ani ona nestihla říct sbohem. (str. 110)

Thrillery Aleše Novotného mají vše, co má taková kniha mít: napětí, spád, překvapivé zvraty, velké množství podezřelých, dobrou psychologii postav, hrdiny sympatické i ty „na facku“, kterým ale i tak podvědomě držíte palce, aby se dokázali ze svých problémů „vyhrabat“.

Tentokrát mi přišlo, že je text o něco jasnější – od začátku je totiž dané, kdo je „policajt“, tedy kladná postava, a kdo podezřelý. Tedy přesněji: podezřelí jsou všichni ostatní, protože skutečného pachatele, troufnu si říct, nikdo neodhalí, dokud se sám neprozradí. Takové rozvržení mám ráda – nemusím zkoumat úplně u všech, zda něco tají, a bát se, odkud na koho vypadne nějaký kostlivec.

Řekla bych, že Oveček vlku se zachtělo je ještě propracovanější než předchozí knihy, přestože působí přímočařeji. Nechybí ani falešné stopy a slepé uličky a boj o holý život i v případě hlavního hrdiny. Prostě vše, co má napínavá detektivka mít. Dokonce jsem při čtení měla pocit, že nečtu knihu, ale sleduji jeden z případů současného krimi seriálu. Děj se mi rovnou odvíjel před vnitřním zrakem jako barevný film. Možná je to signál k filmovým tvůrcům, aby si knih Aleše Novotného všimli… A oceňuji i vcelku povedené básně.

Uvítala bych, kdyby se autor k týmu Patrik a Viky někdy vrátil a napsal s nimi i další případy, ale určitě se budu těšit na jakoukoli knižní novinku, kterou Aleš Novotný napíše, ať již z Vlkova, nebo odjinud.