Šel jsem kolem televize, když zrovna ukazovali, jak Perseverance přistála na Marsu.
Ten večer jsem nemohl usnout, převaloval jsem se, počítal ovečky, jak přecházejí potok, ale nebylo mi to nic platné. Nakonec jsem šel ven a koukal na hvězdy. A uprostřed té noci se něco stalo!
Kolem měsíce se objevil jakýsi prstenec z mlhoviny a v něm se pohybovaly tři jasné hvězdy. Pozoroval jsem ten zvláštní úkaz tak dlouho, až mě roztřásla zima a musel jsem do tepla.

Ráno jsem na netu hned hledal ve zprávách něco ohledně toho prstence, měsíčního, ale kde nic tu nic. Ani fotka, ani řádek, nic. Vůbec nic.
Copak jsem byl jediný, kdo to viděl?
A jak se asi cítí Měsíc, když na pořadu dne je Mars?

Když Perseverance přistála na planetě Marsu, šťastní Američané, optimisté orouškovaní, dole tleskali a radovali se. Komentátor to komentoval vzrušeně jako fotbal. Oni prý musejí být vzrušení, komentátoři.
My, lidi, jsme něco vyhráli, dali jsme góóól. Marsu zřejmě.
A pesimista se ptal: Lidičky, lítáte do vesmíru, ale copak už o téhle své vlastní Zemi víte dost? Víte dost sami o sobě?
Pesimisté se vždycky takhle blbě ptají. A netleskají.
Co pamatuju?
Jak Gagarin letěl do vesmíru a v Rusku lidi umírali hlady.
Nebo třeba že to byl myslím Feynman (Nobelova cena za fyziku), kdo pomohl odhalit poruchu Apolla, když zjistil, že chladem se guma změní a netěsní. Nechal si pro komisi připravit sklenice s ledem, aby je přesvědčil, nějak tak to bylo…
Myslel jsem, že Perseverance znamená haraburdí, ale ono je to něco jiného.

Koukám na Měsíc i dnes večer a už nic zvláštního nevidím. A přitom pozorně pozoruji. Zase je mi už zima.
Takoví holt jsme, my lidi. Posíláme stroje do vesmíru a počítáme před spaním ovečky.
Malí velcí, tlustí tencí, někteří přemýšlejí, druzí všechno vědí.
Co já vím?
Kéž v mlhovině mé hlavy září alespoň paprsek jasné hvězdy!

Kdyby ještě žil Seifert, možná by napsal báseň: Haraburdí z Marsu.

Martin Patřičný

Martin PatricnyAutor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J.  Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.