První díl steampunkové fantasy série Inkoust, kov a sklo je dílem americké spisovatelky Gwendolyn Clareové. Ve své prvotině nás autorka zavede do alternativní verze viktoriánské Itálie, jejíž budoucí vývoj, jak po technické, tak i po politické stránce, významně ovlivňují tzv. šílenci, jedinci obdaření mimořádným nadáním pro skriptologii, mechaniku či alchymii.

Mezi takové jedince patří i Elsina matka Jumi. Ačkoliv sama pochází z pera skriptologa Charlese Montaignea, díky svému mentorovi Aleku de Vriesovi si zákonitosti skriptologie sama natolik osvojí, že svou rodnou Veldanu dokáže rozšiřovat a upravovat svépomocí. Skriptologickému umu se od Jumi naučí i její dcera Elsa. Kromě sepisování světoknih, tedy kouzelných knih umožňujících vytváření paralelních světů, však dívka oplývá i nevídaným nadáním pro mechaniku a alchymii. To z ní činí polyhistora, velmi vzácnou formu šílence ovládajícího všechny tři uznávané disciplíny.

Své výjimečné schopnosti Elsa nejvíce ocení v okamžiku, kdy neznámí muži unesou její matku z Veldany. Jejich stopy dívku zavedou do Montaigneova sídla. Nerudného skriptologa však někdo zavraždil, a navíc zapálil knihovnu s většinou jeho světoknih. Else se podaří pár knih zachránit a najít rodinného přítele de Vriese. S jeho pomocí je ubytována v Pevnosti šílenství, útočišti pro mladé šílence. Zde se seznamuje s Porzií, Leem a Farazem, s nimiž se posléze spřátelí a začne zosnovat plán, jak Jumi zachránit. Postupem času si však Elsa uvědomí, že na jejích činech nezávisí pouze osud její matky, ale i všech světů.

Na románu Inkoust, kov a sklo, který u nás publikovalo nakladatelství CooBoo, mě nejvíce nadchla jeho originalita. Propojení knih, jejichž sepsáním vznikají reálné, hmotné světy se steampunkovou alternativní historií viktoriánské Itálie je velmi funkční a dokáže zaujmout hned po přečtení několika málo stránek.

Hlavní dějová linie se točí okolo čtveřice náctiletých hrdinů, v čele s odvážnou Velďankou Elsou, jež se snaží zachránit svou matku. Od hlavního úkolu dívku trochu rozptyluje postupné sblížení s jedním z chlapců, egoistickým, avšak i velmi citlivým a obětavým Leem Trovatellim. I přesto bych tuto knihu nezařazovala mezi romantické příběhy, jelikož vztah mezi Elsou a Leem není hlavním motivem románu, nýbrž mu jen přidává na emocích.

Pokud přetrpíte poměrně líně se táhnoucí první polovinu knihy, kdy se toho mimo samotný úvod příliš neděje, v druhé polovině vám to rychlejší spád a větší míra napínavých scén vynahradí. Knížka Inkoust, kov a sklo se díky velmi čtivé formě četla téměř sama, takže i méně napínavé pasáže „přelouskáte“ během pár chvil. Zajímavým vývojem prošla i čtveřice hlavních postav a věřím, že si mezi nimi svého oblíbence jistě snadno najdete.

V rámci young adult literatury patří tento román k těm nadprůměrným a přes své mouchy určitě stojí za přečtení. Clareová nechala jeho konec zčásti otevřený, takže na něj může plynule navázat jeho pokračováním Mist, Metal, and Ash („Mlha, kov a popel“), které vyšlo v originále letos v únoru.

Velmi mě zajímá, jak se bude příběh polyhistoričky Elsy a jejích přátel nadále vyvíjet, proto doufám, že se druhého dílu u nás dočkáme co nejdříve.