Třetí díl o domácí výrobě pod drobnohledem

Čeští čtenáři se letos dočkali dalšího pokračování knih o domácím tvoření (opět s názvem vyvolávajícím rozpaky) Děláme si to doma sami 3. Knihu známé bloggerky Aleny Thomas vydalo 17. 10. 2018 nakladatelství Jota v oddělení populárně-naučné literatury.

Alena Thomas začala s vlastní výrobou všeho možného již před mnoha lety v době, kdy se ocitla v roli samoživitelky se třemi dětmi. Nestala se „biomatkou“ kvůli modernímu trendu, ale z nutnosti. Nezbylo jí tehdy nic jiného, než se navrátit ke kořenům a skromnému životu našich prababiček. Dnes je autorkou úspěšného blogu Homemade (kterým to všechno začalo), najdete ji také na internetových stránkách Stream nebo Youtube a její tři knihy jsou neustále vyprodanými bestsellery. Své zkušenosti má díky životním peripetiím tvrdě vydřené, přesto se však mezi čtenáři a diváky nachází, krom fanoušků, i mnoho odpůrců jejího revolučního životního stylu.

Ačkoliv jsem spokojenou majitelkou předchozích dvou dílů, vydání třetí knihy mě překvapilo  ̶  naštěstí mile, protože je kniha obsahově velmi přínosná. K jejímu podtitulu Herbář receptů pro domácí lékárnu, kosmetický salón i špajz jsem byla zprvu skeptická, neboť mi evokoval představu knih herbářového typu, se kterými se v poslední době roztrhl pytel. Pochybnosti mne ale brzy opustily a musela jsem knize přiznat její kvality. Pojďme se na ni společně podívat.

Tématem prologu knihy jsou tentokrát Aleniny čtyři děti, coby její nejdůležitější produkty. Nejen z tohoto důvodu je tato nejnovější kniha hodně osobní. Velmi mě potěšilo následujících deset stran úvodu knihy, na kterých podrobně líčí sběr bylin, jejich zpracování, a to včetně jednotlivých chemických pojmů společně s popisem druhů kosmetických výrobků a jejich konzervace. Takto detailní „úvod do problematiky“ mi v předchozích dílech chyběl, a proto je pro mě vítaným doplněním.

Jak již zmíněný podtitul napovídá, kniha je abecedně řazeným herbářem bylin, které můžeme v průběhu roku posbírat v přírodě. Autorka také čtenáře nabádá k vytvoření si vlastního herbáře – třeba podle jejího vzoru. Nehledejme však v knize všechny bylinky  ̶  jen ty nejčastější. Každá bylina má svoji kapitolu s krásným přehledným medailonem na začátku, s botanickou malbou, doporučením sběru, náčrtem lidského těla s přehledným rozmístěním léčivých účinků byliny a samozřejmě jejím kosmetickým využitím. Kapitola je poté rozdělena na tři části: recepty pro domácnost, recepty pro domácí kosmetiku a recepty pro domácí lékárnu.

Osobně si recepty rozřazuji do tří kategorií podle obtížnosti. To bohužel autorka neudělala, a tak by se klidně mohlo stát, že kosmetik-začátečník se rovnou pustí do výroby složitého pleťového krému. Podle mě však nejlehčí recepty z knihy zvládnou i děti, např. když je zapotřebí pouze určitá bylinka, voda, cukr, alkohol nebo olej. Další úroveň už je pro dospěláky, kteří si chtějí užít pohodového míchání bez větší námahy. V této kategorii použijeme různá rostlinná másla či vzácnější oleje, případně vosky. Jde o suroviny, které lze běžně najít v obchodech se zdravou výživou, takže nic těžkého. Nejvyšší úrovní je pak skutečná domácí alchymie, kdy je už třeba navštívit nějakou chemickou speciálku, ale výsledek stojí za to! Převážně jde o výrobu kosmetických výrobků za použití konzervantů, tenzidů, emulgátorů atd. Přestože tento výčet může vyvolávat obavy, jsou suroviny, které paní Thomas ve svých receptech uvádí, takřka do jednoho v souladu s přírodou a zdravím, ani ekosystému neškodí. Jak je možná některým známo, ani označení „bio“ na kosmetickém výrobku vám nezaručí, že jsou všechny obsažené složky neškodné. Kosmetika z knihy je však v tomto ohledu naprosto v pořádku a za to má u mě autorka rozhodně plusové body.

Pokud by čtenář vlastnil pouze třetí díl, mohlo by mu možná vadit, že zde (co herbáře týče) nenajde všechny běžné bylinky, ale jen některé. Mnoho z nich se totiž objevilo v předchozích dílech. Mně například chybělo jakési shrnutí bylinek v podobě sběračského kalendáře na závěr knihy, ale to už bych asi chtěla moc. Pokud bych chtěla být rýpavá, vytkla bych autorce opětovné použití některých receptů z předchozích knih. S ohledem na kvalitu knihy mi to však nevadí. Setkala jsem se také s názorem kritiků paní Thomas, kterým se její recepty zdají trapně triviální, až zbytečné. Pro někoho možná zbytečné jsou, ale v oné triviálnosti právě spočívá ten vtip. Na řadu neduhů stačí skočit si pro něco na zahrádku místo utrácení peněz za drahé přípravky. Prosté a jednoduché. Z toho vyplývá autorčina filosofie, jež je stoprocentně reflektována v knihách. Dovoluji si tvrdit, že většina neobjektivní kritiky pramení ze závisti, že někdo může žít tak jednoduše a umí si poradit.

Na Děláme si to doma sami 3 lze jasně poznat, jak se autorka během let posunula. Přináší detailnější informace o složitých receptech, ale i o sobě. Zpracování knihy samotné i kosmetických receptů má bezesporu čím dál vyšší úroveň, pro čtenáře je tak orientace přehlednější. V porovnání s předchozími díly, kdy první kniha je takovým ,,nástřelem´´, druhá vylepšením (rozděleným na roční období), je třetí kniha komplexnější, plnohodnotnější i silnější, obsahuje také více fotografií, zejména ze života Aleny Thomas a její rodiny. Vzhledem k tomu, že je tento díl věnován bylinkám, najdeme v něm jen malé množství drogistických výrobků pro domácnost. Pro ty si musí čtenář zalistovat ve starších knihách. Jako novinku jsem rovněž zaregistrovala používání různých druhů jílů a hořkých solí, což jistě uvítají ekzematici.

Stále se nemohu rozhodnout, který díl mi nejvíce přirostl k srdci  ̶  třetí kniha krásně doplňuje celou sérii a předchozí díly činí přehlednějšími. Najednou to celé dává ještě větší smysl, a tak jsem ráda, že mám doma všechny. Navíc humor Aleny Thomas, protkaný napříč její tvorbou, je příjemným kořením a důvodem, proč se k receptům stále ráda vracím. Myslím, že nejsem jediná, kdo je zvědavý na možné pokračování těchto bestsellerů…

Pár receptů jsem už stihla vyzkoušet a ráda bych se se čtenáři podělila o ty s levandulí, které se dají vyrobit i v zimě. Bylinka je to oblíbená, v sušené formě navíc dostupná po celý rok. Postup je skutečně jednoduchý a výsledky voňavé.

Levandulový sirup a limonáda

Levandulový sirup se vaří stejně jednoduše jako ostatní sirupy. Vynikající je z něj limonáda.

BUDETE POTŘEBOVAT:
0,5 kg květu levandule
1 chemicky neošetřený citron
1 kg cukru
1 l převařené vody

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

1) Levanduli omyjte, přelijte 1 litrem vařící vody, ve které se budou louhovat.

2) Omytý citron pokrájejte na kousky, přidejte ho k nálevu a še nechte stát 24 hodin. Za tu dobu směs 2-3x promíchejte.

3) Druhý den vše sceďte přes jemné plátýnko, květy i kousky citronu vymačkejte. Přidejte cukr. Tekutinu pak za stálého míchání ohřívejte až do zhoustnutí.

4) Po mírném vychlazení přelijte do dokonale čistých láhví. Pro jistotu je před plněním vložte na 5 minut do trouby vyhřáté na 180 ºC

5) Limonádu získáte jednoduše − zalijte potřebné množství sirupu perlivou vodou. A sosejte.

Levandulová kořenící sůl

BUDETE POTŘEBOVAT:
200 g mořské hrubozrnné soli
10 g sušené levandule
10 g celého pepře

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Luxusní levandulová mořská sůl se vyrobí tak, že se smíchá 200 g mořské hrubozrnné soli, 10 g sušené levandule a 10 g celého pepře. Zamíchejte a vsypte do mlýnku. Kořeňte. Budete za hvězdu!

Nakladatelství Jota vzniklo téměř před 24 lety a za tu dobu vydalo více než 1000 titulů v mnoha edičních řadách. Zpočátku vydávalo knihy zaměřené regionálně, ale po třech letech podstatně rozšířilo spektrum titulů. Nakladatelství publikuje tvorbu českých autorů i překladovou literaturu.