Autorem knihy Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2018, je známý český literární historik a kritik, komparatista, překladatel, spisovatel a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Martin C. Putna. Martin C. Putna vystudoval ruštinu, latinu a teologii, získal doktorát v oboru ruské literatury a habilitoval v oboru obecné a srovnávací literatury. Roku 2008 se stal ředitelem Knihovny Václava Havla, v roce 2013 byl jmenován profesorem. Je autorem mnoha knih, ze všech jmenujme například Obrazy z kulturních dějin americké religiozity, Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity (na tuto knihu si u nás můžete přečíst recenzi) či Křesťanství a homosexualita, dále je Putna editorem publikace Homosexualita v dějinách české kultury.

Publikace Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy volně navazuje na tituly Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (vydáno v roce 2010) a Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity (vydáno roku 2015). Stejně jako v těchto knihách, i zde se autor primárně zaměřuje na kulturní a náboženské vlivy, které jednotlivé státní útvary Střední Evropy v průběhu jejich dějin formovaly. Jelikož ohraničení prostoru Střední Evropy je poněkud nejasné a existuje prakticky tolik pojetí, kolik je jejich autorů, považuji za nutné poznamenat, že autor jako Střední Evropu označuje území bývalého Rakouska-Uherska (tedy ne Německo, které je však pod Střední Evropu v jiných konceptech naopak často zahrnováno).

Putna zdůrazňuje, že prakticky žádnou kulturu na zkoumaném území nelze vnímat autonomně. Střední Evropa je místem, kde se vzájemně překrývalo množství kulturních a náboženských vlivů, jež se vzájemně ovlivňovaly (coby důkaz použijme řecký nápis na maďarské královské koruně). V souvislosti s tím je poměrně obtížné, jak ostatně Putna na praktických příkladech ukazuje, už i přiřazení některých autorů k určitému národu.

Putna nepředstavuje kontinuální výklad, ale komentuje vybraná díla z jednotlivých kultur. V této souvislosti knihu rozdělil na sedmnáct kapitol. Jeho komentáře jsou překvapivé tím, že se nebojí sáhnout po méně známých souvislostech na úkor souvislostí známých a evidentních – tím se jeho kniha posunula od jakéhosi úvodu ke kulturním dějinám Střední Evropy k velmi fundovanému výkladu pečlivě vybraných „obrazů“. Z důvodu mého zájmu o architekturu mne velmi zaujaly pasáže primárně věnované J. Plečkovi, který ve 20. a 30. letech 20. století zpracovával množství zakázek pro československou prezidentskou kancelář.

Knihu doporučuji obzvláště studentům historie a příbuzných oborů, pro které jsou často dějiny Střední Evropy obtížným tématem právě kvůli poměrně divokému vývoji tohoto regionu. Díky své čtivosti a bohatosti faktů však publikace zaujme každého, kdo chce bádat po kořenech kultur zemí zahrnovaných do konceptu Střední Evropy.