Publikaci Tři příběhy, kterou vydalo nakladatelství Argo na konci roku 2017, vytvořil Umberto Eco ve spolupráci se svým dlouholetým přítelem, výtvarníkem Eugeniem Carmim. Zajímavým faktem je, že oba přátelé zemřeli v únoru 2016 tři dny po sobě. Zatímco však zprávu o úmrtí Umberta Eca zaznamenala snad všechna média, odchod významného italského výtvarníka u nás zůstal bez poznámky. Eugenio Carmi byl italský grafik, abstraktní malíř, sochař a tvůrce kinetických objektů, který experimentoval s geometrickými tvary a hrou s valéry chromatických barev. Umberto Eco svému příteli věnoval řadu článků a byl spoluautorem dvou monografií o Carmiho tvorbě.

Jak již z názvu knihy explicitně vyplývá, obsahem titulu Tři příběhy jsou tři krátké prózy, které mají primárně dětem vysvětlit, jak by měly chápat zásadní problémy lidské společnosti. Jde o objevování vesmíru, atomovou hrozbu a destrukci životního prostředí. Příběhy Bomba a generál (La bomba e il generale) a Tři kosmonauti (I tre cosmonauti) byly vydány roku 1966 a Skřítkové z Gnu (Gli gnomi di Gnu) v roce 1992. Souborně pak tato tři díla vyšla roku 2004 jako Tre racconti.

tri_pribehy_ilu

Příběh Bomba a generál seznamuje čtenáře s problematikou atomové energie. Eco zdůrazňuje hrozbu jaderného konfliktu, když nechává svého generála zavírat atomy do bomb a plánovat s nimi válku. Atomy se však proti generálovi vzbouří a z bomb uniknou. Když jsou pak bomby shazovány na města, nevybuchují, ale lidé si z nich dělají vázy na květiny. Generál je pro svět již zbytečným, protože nejsou žádné války, a tak se stává portýrem v hotelu.

Ve Třech kosmonautech Eco popisuje let amerického, ruského a čínského kosmonauta na Mars, který chtějí lidé kolonizovat z důvodu přelidnění Země. Pomocí podobenství znázorňuje Eco vztah mezi třemi národy – Rus a Američan se vzájemně nenávidí, Číňan jimi pohrdá a všichni tři mezi sebou vzájemně soupeří o prvenství. Když přistanou na Marsu, objeví krásný svět, odlišný od toho pozemského. Všechny tři přepadne stesk po domově a díky společným pocitům si porozumí i přes jazykovou bariéru. Když později potkají marťana, jsou vyděšeni jeho odlišným zjevem a jeho řeč si interpretují jako válečný pokřik. Až když marťan zachrání ptáčka, který zrovna vypadl z hnízda, pochopí kosmonauti, že nepředstavuje nebezpečí.

Poslední příběh Skřítkové z Gnu vypráví o dobyvateli, který je vyslán ze Země na planetu Gnu, kde se snaží přesvědčit skřítky o výhodách civilizace. Skřítkové však vidí, jaké následky lidská civilizace na Zemi zanechala, a dají přednost zdravému životnímu prostředí. Dokonce nabízejí lidem pomoc. Když se dobyvatel vrací zpět domů a snaží se zprostředkovat lidem pomoc od skřítků, je zavalen mnoha formuláři a formalitami.

Ačkoli jsou Ecovy příběhy v porovnání s jeho obvyklým standardem stručné a přímé, předávají čtenáři hluboké poselství. Chtějí po něm, aby se zamyslel nad svými předsudky vůči lidem jiné kultury a uvědomil si, že i přes různé odlišnosti lze stavět mosty. Zároveň varuje před nebezpečím lehkovážného používání jaderné energie k vojenským účelům a nabádá k tomu, aby si lidé začali více vážit životního prostředí a dělali více pro to, aby jej ochránili.

Příběhy jsou sice primárně určeny dětem, smysl však mají i pro čtenáře staršího. A to nejen pro své poselství, ale i pro originální formu zpracování. Umělecky zaměření čtenáři ocení nápadité doprovodné ilustrace Eugenia Carmiho, které jsou vytvořeny kombinovanou technikou malby (výtvarník velmi efektně spojil techniku kvaše, koláže a frotáže), jež ve spojení s Carmiho nápaditostí posouvá knihu na vyšší úroveň.

Knihu doporučuji čtenářům, kteří chtějí své potomky seznámit s hlavními problémy současného světa takovým způsobem, který je poučí i pobaví. Starší čtenáře pak příběh zaujme dobře zvládnutým symbolismem a umělecky cennými ilustracemi. I přesto, že jednotlivé příběhy byly vydány v minulém století, problémy, které popisují, jsou stále aktuální.