Francouzská archeoložka píšící pod pseudonymem Fred Vargas (vlastním jménem Frédérique Audoin-Rouzeau, *1957) prorazila do světového povědomí svojí detektivní sérií s komisařem Jeanem-Baptist Adamsbergem. Nakladatelství Argo připravilo pro české čtenáře druhé vydání první knihy z této série. Jmenuje se Muž s modrými kruhy a musím říct, že jsem komisaře Adamsberga, tak jak jsem ho poznala v desátém pokračování V mrazivých časech, v tomto prvním díle série ani nepoznávala. Je vidět, že autorka spolu se svou ústřední postavou prochází určitým vývojem. Proměňuje se hrdina, ale i tým, který stojí kolem něj.

Komisař Adamsberg právě přišel do Paříže. Venkovský policista, který má na zlo „čich“, má pověst podivného pavouka s úžasnými výsledky. A protože důležitější než metody a chování detektiva jsou právě pachatelé za mřížemi, i jeho podřízení jej respektují a tolerují jeho odlišnosti. I to, že například nikdy nikam nepřijde včas. Proto nereptají ani proti jeho podivnému příkazu, který jim ukládá dokumentovat záhadné modré kruhy, které se vždy v noci objevují v různých částech města a jakoby znovu oživují odpadky uprostřed nich. Adamsberg totiž tuší, že jednoho dne kreslič modrých kruhů jejich obsah změní.

„Hned zítra ráno se pokusíte zjistit, jestli se v noci objevil nějaký nový kruh. A pořádně ho prozkoumejte, věřím vám. Řekl jsem té ženě, aby se měla na pozoru. Ta věc naroste, Danglarde. Už měsíc jsou ty kruhy čím dál častější. Dostává to obrátky. Je v tom něco nečistého, necítíte to?“
Danglard se zamyslel. Pak váhavě odpověděl:
„Možná jen nezdravého… Ale třeba je to jen velká skopičina…“
„Ne, Danglarde, ne. V těch kruzích hnisá krutost.“
(str. 34–35)

Ve chvíli, kdy je nalezena modře ohraničená mrtvola, už nikdo o Adamsbergových příkazech nepochybuje. Navzdory důkladné dokumentaci však nevědí, kdo kruhy kreslí a zda náhodou vrah předkreslený znak jen nevyužil k odložení svého „díla“. Kolik kruhů ještě bude nakresleno, než Adamsberg zjistí pravdu?

V podstatě prostá detektivka zachovávající strukturu mrtvola – detektivní práce – odhalení pachatele rozhodně není v podání Fredy Vargasy detektivkou obyčejnou-nezajímavou. Autorka opět využila svých znalostí historie, i když pravda ve velmi omezené míře, ale hlavně se pustila do filozofování o lidech a životě samém. Příběh okořenila velkým množstvím prapodivných figurek, zatím ne uvnitř komisařství, zde vyčnívá kromě hlavního hrdiny především Danglard (otec pečující o pět dětí), jako mimo něj. Například oceánoložka Mathilde se sklony „lovit“ na ulici lidi stejně jako v moři ryby – za účelem pozorování a rozboru jejich chování. Slepec Charles, který se baví tím, že lidi kolem sebe provokuje. Stará panna Clémence, která neustále odpovídá na inzeráty k seznámení. Co mají všichni tito podivíni společného s mužem s kruhy?

Autorka tak záměrně tříští pozornost čtenáře, aby jej naprosto šokovala rozuzlením, v němž jen potvrzuje, že Adamsbergova tušení se musí brát velice vážně. Ale také díky tomuto obsazení má prostor k hlubokomyslným rozpravám, ale i pro ironii a humor. Pročtení všech těch dialogů, jak vnitřních, tak klasických, vyžaduje od čtenáře velkou dávku trpělivosti, neboť i když má pocit, že nevedou k cíli, opak je pravdou. Na druhou stranu v textu nenajdete příliš mnoho popisných pasáží.

Necháváte-li se rádi překvapovat a neupínáte-li se jen k jednomu stylu vyprávění detektivních příběhů, určitě si nenechte tvorbu Fredy Vargasy ujít. Možná vás neohromí, ale rozhodně zaujme.