Záhadné vraždy vyřeší „afturganga“

v_mrazivych_casech_nahled
Afturganga je tajemnou strážkyní islandského Liščího ostrůvku. Kdo na ostrůvek vstoupí, živý nevyvázne. Koho však sama přivolá, toho bude navždy provázet a chránit…

Francouzská autorka píšící pod pseudonymem Fred Vargas má za sebou již pěknou řádku detektivek, které vynikají sofistikovanými exkurzemi do minulosti. Je vystudovanou archeoložkou a historičkou. Vytvořila postavu komisaře Adamsberga a postavila jej do týmu, v němž má každý svoji specifickou roli, jak mohli čeští fanoušci této autorky zjistit i díky filmovým adaptacím jejích románů: Neptunův trojzubec, Muž s modrými kruhy, Muž naruby.

Protože víc času věnuji knihám, tyto filmové adaptace mne minuly a já mohla k novince vydané nakladatelstvím Argo s názvem V mrazivých časech přistoupit zcela bez předsudků.

Děj začíná příběhem ženy, která omdlí na cestě s dopisem do schránky. Později je nalezena mrtvá, a jak se zdá, jde o sebevraždu. Jenže komisař Adamsberg cítí, že vše je trochu jinak. Jeho teorii nahrává i symbol dvojité gilotiny nalezený u mrtvé. Díky svědectví dámy, která dopis nalezla a do schránky hodila, se komisař dostane na místo zvané Creux, kde právě také došlo k sebevraždě. Opět je nalezen tajemný symbol a policejní tým hledá styčné body u obou mrtvých. Buď může být pachatelem muž, který vraždil před deseti lety na islandském ostrůvku opředeném bájemi a střeženém tajemnou bytostí zvanou „afturganga“, nebo jde o maniaka rozhodnutého zlikvidovat „infiltrované“ ve zvláštním spolku oživujícím dějiny francouzské revoluce. Nebo je to možná úplně jinak. To musí komisař Adamsberg rychle rozluštit, než bude mrtvých více.

„Je tam nějaká cesta, která ti unikla:“

„Žádná cesta tam není. Je to obrovské klubko zašmodrchaných chaluh. Uschlých. Mezi nimi cestu nenajdeš. To on vytvořil to klubko. A když si člověk  myslí, že v tom našel nějaký smysl, zamotá se to zase jinak.“ (str. 116–117)

Moc se mi líbilo proplétání dvou motivů, které oba připadaly v úvahu. Až mysticky působilo vábení afturgangou, která Adamsberga přinutila odjet na ostrůvek. Na druhou stranu stejně záhadně vyznívalo i robespierrovské sdružení, v němž se to jen hemží utajenými identitami. V příšeří „divadla“ tak můžeme potkat potomky skutečných aktérů revoluce, ať již kata nebo samotného Robespierra. A otázky se jen množí. I když, deset let zamlčované události z ostrůvku přece jen nebyly tak neodvoditelné, jak se zdálo.

Adamsberg zvolna odložil vidličku jako pokaždé, když nějaká myšlenka, která ještě úplně nebyla myšlenkou, jen jejím zárodkem, pulcem, nenápadně vyplouvala na hladinu jeho vědomí. V takovou chvíli, to už znal, nesmí dělat hluk, protože pulec by se zase mohl zanořit a zmizet navždycky. Ale pulec nevystrčí svou neforemnou hlavičku jen tak pro nic za nic. A jestli to udělal jen pro zábavu, však on ho zase vrátí do vody. Zatím Adamsberg nepohnutě čekal, až se pulec trochu víc přiblíží a začne se proměňovat v žábu. (str. 199)

Adamsberg je osobnost, která zcela zapadá mezi velikány detektivní literatury, jakými byli Hercule Poirott či Sherlock Holmes. Umí si počkat na to, až myšlenka dozraje. Má však také své mouchy (např. nosí dvoje hodinky, které ani jedny nejdou) a hlavně je obklopen svérázným týmem: major Danglard je kovaný historik, poručík Veyrenc tvoří odpovědi ve verších, Retancourtová se sice jmenuje jako křehká bylina Vióletta, ale páry má za dva chlapy, další se vyzná v rybách, jiný trpí ataky narkolepsie – prostě kurióznější tým byste pohledali. Celkově působí lehce bizarně (například přenáší kočku po schodech), ale kompaktně. Jeden stojí za druhým a až na malé zakolísání všichni za Adamsbergem, který drží otěže celého týmu pevně v rukou, ať si kdo chce co chce myslí. Ačkoli to vypadá, že bez znalostí a vědomostí Danglarda by s případem nepohnuli, nakonec je to Asdamsberg, který hádanku vyluští správně a odhalí pachatele.

Musím říci, že jsem si ze všeho nejvíc na knize užívala tu pohodu v týmu. Stejně jako bodrou povahu Adamsberga, který mi připomínal jiného velikána francouzské policie, komisaře Maigreta. Ta jeho empatie a schopnost naslouchat nejen lidem, ale i svým pocitům, myšlenkám, je mi moc sympatická. Kdo jiný by dokázal zavolat záchranku i pro zraněného divočáka?

Autorka s pseudonymem Fred Vargas je tak pro mne příjemným objevem, k němuž se určitě ráda vrátím. Jestliže i vás láká tajemno ukryté jak pod islandskou mlhou, tak pod krustou let, a potrpíte si na napínavé příběhy, pak se domnívám, že V mrazivých časech polapí i vás.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeV mrazivých časech

Vargas, Fred

Argo, 2016

Napsat komentář