Kniha Přežil jsem Buchenwald je součástí celé trilogie, jež se zaobírá táborem Buchenwald. Oproti prvnímu dílu, který představil krutého velitele tábora, vzpomíná tato kniha na život jednoho z vězňů.

Přežil jsem Buchenwald

Autoři: Flint Whitlock, Louis Gros
Přeložil: Martin Vondrášek

Počet stran: 256
Vazba: vázaná
Formát: 150×212 mm
ISBN: 978-80-247-5440-6
Doporučená cena: 299 Kč

Knihu Přežil jsem Buchenwald vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald.

„Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nejstrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“
Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).

O autorech

Louis Gros byl v pouhých sedmnácti letech zatčen kolaborantskou policií a uvězněn v Buchenwaldu. Po válce se i se svojí manželkou usadil v malém francouzském městečku Mercury v Savojsku, nedaleko města Albertville (jihovýchodně od Paříže). Procestoval Spojené státy a několikrát se také setkal s americkým osvoboditelem KL Buchenwald, kapitánem Fredem Kefferem.

Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Žije v Denveru, ve státě Colorado. Je autorem prvního a třetího dílu tzv. Buchenwaldské trilogie a spoluautorem dílu druhého.

Zdroj: Grada.cz

Ukázka z knihy

Nedlouho potom dorazil další vlak, tentokrát složený (v mrazivém dni z kraje roku 1945!) z otevřených vagonů. Celý den zůstal bez zjevného důvodu stát na nádraží. My vykladači, kteří jsme poznali muka takové cesty v zavřených vozech před osmi měsíci, jsme si dovedli bez obtíží představit tu bodavou bolest, fyzické i duševní utrpení těchto lidí zavřených do ohrady, a zkoušeli jsme jim, když natáhli krk a mrkli přes okraj korby, říct, kde jsou. Zahlédli jsme vyhublé tváře a zoufalé, zapadlé oči. Nějakým způsobem jsme poznali, že to jsou všechno Židé. Říkali jsme si, jak dlouho už jsou v té pasti asi zavření. Jejich tragédie a nesnesitelné utrpení se nám náhle odhalilo a překonalo všechno, co jsme doposud viděli.

Zbytek ukázky si můžete dočíst přímo na našem webu!

O tuto knihu se na našem webu až do 18. března 2016 můžete zasoutěžit!

————————————————

V druhé knize nazvané Mezi všemi tábory zavítáme do života Gernharda Scholtena, jenž vzpomíná nejen na koncentrační tábory, kterými během války prošel, ale také na těžkosti života, které následovali po válce a které ho nakonec dovedli až do Vídně, kde se usadil a rozhodl se začít nový život pod novým jménem.

Mezi všemi tábory. Život v době, která zešílela

Autor: Gerhard Scholten
Přeložila: Zuzana Jürgens

Počet stran: 268
Vazba: vázaná
Formát: 150×207 mm
ISBN: 978-80-257-1708-0
Doporučená cena: 298 Kč

Knihu Mezi všemi tábory. Život v době, která zešílela vydalo nakladatelství Argo.

Osud autora této knihy je ojediněle koncentrovaným příkladem toho, jak se politické a společenské tendence českých dějin poloviny 20. století podepsaly na obyčejných lidech, jejichž jedinou „vinou“ byl „špatný“ rasový nebo národnostní původ, popřípadě majetek. Gerhard Scholten (16. 8. 1923, Trutnov – 21. 4. 1995, Vídeň) se ve svých vzpomínkách Mezi všemi tábory se vrací do let 1944–1947, která zásadně změnila jeho dosavadní život i plány do budoucnosti. Trutnovského rodáka a syna textilního továrníka, který od svých osmi let žil v Praze a cítil se být především pražským Němcem, zatklo v červenci 1944 gestapo a poslalo ho nejprve do terezínské Malé pevnosti a odtud do koncentračního tábora v Osvětimi. Důvodem jeho uvěznění byl zadržený dopis otci do Ameriky, který svěřil rodinnému příteli, aby ho poslal ze Švýcarska. Svou roli pravděpodobně sehrál i jeho částečný židovský původ. Gerhard Scholten, tehdy ještě nesl otcovo příjmení Pfefferkorn, věznění přežil. Díky svým obsáhlým jazykovým znalostem se v osvobozené Osvětimi stal tlumočníkem sovětské armády a NKVD, a tak i svědkem výslechů a evidence mrtvých. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, kde ho záhy čekalo setkání s československou poválečnou realitou: jeho babička byla jako Němka internována ve sběrném táboře na Strahovském stadiónu a posléze v Malé pevnosti, Scholtena i jeho matku zavřeli na základě udání jejich podnájemníka v srpnu 1945 do internačního tábora v Modřanech. Jen díky intervencím jejich českých přátel byli všichni nakonec propuštěni: zabavený byt včetně inventáře a další majetek jim ale už vrácen nebyl. Před definitivním odchodem do Rakouska v lednu 1947, kde přijal rakouské občanství a nové příjmení, Scholten ještě v československých službách absolvoval rok jako pracovník UNRRA v Brémách. Jeho vzpomínky rovněž podávají svědectví o zpochybněné identitě, resp. o vynucené změně: z předválečného Němce Pfefferkorna s československým občanstvím se po válce stal Vídeňák a rakouský občan Scholten.

Ukázka z knihy

Spal jsem jenom krátce. Marie, naše služka, mě vzbudila v sedm hodin a přinesla mi k posteli koláč. Hladově jsem se do něj zakousl a napil se k tomu kávy, opřel jsem se do měkkých polštářů a byl rád, že si ještě mohu užít pár minut v posteli. Bylo pondělí, 24. července 1944, když vtom se ozval domovní zvonek. Marie – říkali jsme jí Matschi – šla otevřít. Slyšel jsem, jak mužský hlas hlasitě říká „Gestapo“. Druhé sousto koláče mi hrůzou zaskočilo v krku. U mojí postele najednou stáli dva muži.

„Vstaň, ty svině!“ zařvali. Měl jsem pocit, že se udusím, rty se mi roztřásly, srdce jsem měl až v krku. Gestapo!, to v roce 1944 znamenalo něco jako smrtelný úder. „Obleč se, ty lumpe!“ – řekl ten, který měl obličej jako boxer, s rozpláclým nosem, vystálými lícními kostmi a čtyřhrannou lebkou. Ten druhý se choval – alespoň mi to tak připadalo – smířlivěji, nebyl tak zavalitý, nýbrž vysoký a hubený. Najednou mi skoro šeptem řekl: „Sbal si pár věcí, určitě je budeš potřebovat. Mýdlo, kartáček a nějaké spodní prádlo!“ Byl jsem tak rozčilený, strach projížděl mým tělem, že jsem sotva věděl, jak jsem vstal z postele a navlékl na sebe nějaké oblečení.

Nahlédněte do našich aukcí, v nichž najdete poutavé romány i neuvěřitelná svědectví.

Máte pocit, že jsou lidé přesyceni svědectvím o holocaustu? Napište nám svůj názor do komentářů.

Úvodní obrázek pochází ze serveru Flickr.com.