Jaký význam má pro nás slovo RETRO? Dle české wikipedie je význam slova obsažen stručně v těchto dvou větách: „Retro je obecné označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého, může se jednat o označení pro cokoliv zpět v čase. Může se jednat jak o předponu k jinému slovu tak i o samostatné slovo.“

Co toto slovo znamená pro vás, čtenáře? Z mého pohledu je RETRO prostě „pouhá“ vzpomínka. Taková, která svou energií omotá naše srdce a duše pod jejím nátlakem zjihne.

V dnešní době je význam slova RETRO spjat především s různými hmotnými věcmi. Mnozí z nás si řeknou: „Chci domácnost v retro stylu.“ A už pátráme po věcech, které bychom nakoupili. Počínaje tapetami, obrázky, nádobím, koberci, spotřebiči atd. Retro je zkrátka slovo zvláštní – nabíjející, melancholické, nevyzpytatelné. A přitom všechny ty staré věci jsou těmi, kterých se naše maminky, babičky, prababičky tak moc chtěly zbavit a nahradit je něčím modernějším. My, jejich (pra)děti, je obdivujeme, případně skupujeme a doma vystavujeme všem návštěvám na odiv.

Když už jsme u těch hmotných věcí. Určitě nejen já si ve vzpomínkách vybavím ruský televizor značky Rubín (nemýlím-li se, tak ten modernější s tlačítky na osm televizních kanálů – ač v té době běžely programy jen dva), pračku značky Tatramat (mimochodem ta mi sloužila po přítelově babičce ještě před pěti lety), sifon, dětský diaprojektor DIAX (můj oblíbený „film“ – Míša Kulička), kazety, céčka, dětský nůž rybička, Vitacit, žvýkačky Pedro či Bajo, skleněnky, hru „Kloboučku HOP“, modré a červené cvičební trencle, mrkváče, Tuzex atd. A vzpomínáte na Michala Davida či Spartakiádu?

Zapomenout nelze ani na pana Vajíčko, který uváděl každou reklamní znělku. V hlavě mi pořád zní reklamní spot na med – s rozhovorem mezi dvěma medvědy: „A kde je brácha?“ „Šel pro med do Jednoty.“

Pro ročníky narozené v 70. a 80. letech znamená RETRO vzdálenější dobu, ale naši rodičové mají určitě ten pocit: „Přeci je to před chvílí. To nemůže být pravda, že již uběhlo 30-40 let. Vždyť my jsme stále dětmi našich rodičů.“ Stejně jako je pro nás, narozené v 70. a 80. letech, doba našeho raného dětství vzdálená a nostalgicky na ni vzpomínáme, i naši předkové uchovávají ve svých srdcích vzpomínky na dobu svých maminek, tatínků, babiček a dědečků. Určitě nikdy nezapomenou na: puntíkované šaty, šátky ve vlasech, zvonáče, natupírované vlasy, velké pásky a povinné, ale většinou i krásné, zemědělské (především chmelové) brigády. A co hudba? Je libo Beatles, Rolling Stones, Elvise Presleyho či začínajícího Karla Gotta? Anebo co vám v mysli vytane při vyslovení jmen Twiggy či Audrey Hepburn?

Ale co nás na všem tom ohlížení se do minulosti tak přitahuje? Můj osobní názor zní: Pokud jsme zažili dětství, na které s láskou vzpomínáme, nalézáme ve vzpomínkách na něj i své rozhřešení. A vše hmotné, všechny ty RETRO věci, kterými se někteří obklopujeme, jsou pro nás spouštěčem krásných chvil vzpomínek na to nehmotné – na zážitky a vzpomínky, na které si sáhnout nelze. Často jsou totiž spojeny se vším, po čem naše srdce a duše touží i nyní – po pocitu bezpečí a objímající náruči našich blízkých. A to všechno bez přetvářky a postranních úmyslů provázejících svět vztahů mezi dospělými.

Jednoduše řečeno, určitě nejen pro mne je vše vážící se ke slovu RETRO takovým malým nádherným a neškodným útěkem od stávající reality. Osobně se proto přimlouvám, předejme ten hřejivý pocit bezpečí jistot a lásky i našim potomkům, a třeba nejen jim.

 

O autorce

Michaela Dodo DostálováMichaela Dodo Dostálová se narodila 3.3. 1980 v Hořicích v Podkrkonoší. Prožila nádherné dětství po boku dvou sester v rodině hajného a učitelky v mateřské školce. Profese obou rodičů ji ovlivnila natolik, že se jí podařilo objevit fantasy říši. Vystudovala střední školu obchodní Hořice. Po maturitě několik let provozovala trafiku. Od roku 2007 žije v Náchodě, kde začala nová kapitola jejího života po boku správného parťáka. V současné době několik let pracuje jako vedoucí supermarketu.