V polovině 30. let 20. století byl Vítězslav Nezval již etablovaným básníkem, úzce spjatým se směrem, jejž Karel Teige pojmenoval poetismus. Název odrážel hlavní atribut tohoto proudu, tedy snahu o poetizaci skutečnosti, s níž byla také spojena veselost, hravost a bujná imaginace. Od počátku 30. let lze však v Nezvalově poezii spatřovat posun. Přibývá temných motivů, roste zájem o sen a nevědomí. Básník se také sbližuje s francouzskými surrealisty, zakládá skupinu Surrealismus v ČSR a roste jeho zájem o Freudovy práce. To vše dává tušit, že Nezvalovu poetiku čeká zásadní proměna.

Kniha Básně II, kterou vydalo nakladatelství Host v rámci edice Česká knižnice, představuje právě surrealistické období Nezvalovy básnické tvorby. Sbírky Žena v množném čísle (1936), Praha s prsty deště (1936) a Absolutní hrobař (1937) vycházejí poprvé od druhé světové války v původním znění – všechna předchozí vydání byla poznamenána zásahy cenzury a Nezvalovou snahou přizpůsobit se dobovým nárokům na umění. Text připravil Milan Blahynka, který se podílel i na zmíněných zkreslujících vydáních Nezvalova díla, a získal teď tedy možnost vytvořit nový ediční počin, tentokrát dobově nezatížený. Blahynka je rovněž autorem rozsáhlého komentáře, který knihu uzavírá a který kromě informací o editaci textu přináší také podrobné pojednání o Nezvalově surrealistickém období.

Kniha je vzhledem ke způsobu zpracování i k občas obtížné srozumitelnosti jednotlivých básní vhodná především pro ty, kdo se o českou literaturu dlouhodobě zajímají a dobře ji znají. Bezpochyby však zaujme i čtenáře, kteří dovedou do básní projektovat sny či touhy a nebojí se četby, již nestačí pochopit pouze rozumem. Na ty, kdo se odváží vstoupit do podivuhodného světa surrealismu, však čeká zážitek z básní psaných s lehkostí, plných obraznosti, erotiky a překvapivých asociací, básní, které čtenáře uchvátí a ukážou mu cestu až za hranice vědomí.

 

Na našich stránkách si můžete přečíst ukázku z knihy.

Foto: Salvador Dalí, wikipedia