První díl ze stejnojmenné série Čarodějnice školou povinné (v org. The Worst Witch) vydala britská spisovatelka Jill Murphyová už v roce 1974. Román o nezbedné čarodějce sklidil okamžitý úspěch, a tak autorka po několikaleté pauze napsala jeho pokračování s názvem Mildred opět zasahuje (ang. The Worst Witch Strikes Again). Když se i tato kniha stala bestsellerem, Murphyová se rozhodla vydat na dráhu profesionální spisovatelky a v roce 2007 publikovala závěrečný, šestý díl Ukradené kouzlo. U nás je tato série známá především díky britskému televiznímu seriálu, jenž nám Akademii slečny Krákavé a její studentky poprvé představil. Knihu Čarodějnice školou povinné nyní v reedici vydává nakladatelství XYZ.

Na Akademii slečny Krákavé uplynula polovina semestru a žákyně prvního ročníku čeká kočičí prezentace, tedy den, kdy každá malá čarodějka dostane své koťátko. Největší obavy z této slavnosti má Mildred Virválová, vysoká, hubená dívka s dlouhými copy, která má talent na průšvihy a pověst nejhorší studentky na škole. Naštěstí při ní stojí její kamarádka Maud Měsíčková, jež se ji snaží před nadcházející akcí uklidnit.

V den kočičí prezentace se celá škola nahrne do Velkého sálu, aby této významné události přihlížela. Když se po zaznění školní hymny a po úvodním slovu ředitelky akademie slečny Krákavé začnou rozdávat koťátka, Mildred se dostane na řadu jako poslední, a místo tradičního černého kotěte jí jako jediné přidělí kocourka mourovatého. A to je teprve začátek všech lapálií, které na mladou čarodějku čekají…

Kniha Čarodějnice školou povinné je velmi pěkně napsaná, díky čemuž ji přečtete jedním dechem. Murphyová na příběhu Mildred Virválové a jejích spolužaček ukazuje, že i potížistka, jako je Mildred, může být škole hodně nápomocná, a naopak premiantka ročníku Ethel Svatoušková se může ukázat jako škodolibé a zákeřné děvče.

Přestože postavy odpovídají klasickému schématu, kde hlavní hrdinka je tak trochu otloukánek, na kterého každý všechno svede, a její největší protivnice je všemi oblíbená a chválená, mají své osobní kouzlo, jímž si získají nejedno dětské srdce.

Stejnými protiklady, jako je Mildred a Ethel, jsou i třídní učitelka slečna Metlová, kterou studentky mezi sebou přezdívají „Metla“ a pro její přísnost ji příliš nechovají v lásce, a ředitelka akademie, slečna Krákavá, jež má dobré srdce a snaží se s každým vyjít po dobrém.

Román je doplněn líbivými ilustracemi, které namalovala sama autorka. Obrázky dokonale korespondují s popisem hrdinek v textu a pomáhají tak malému čtenáři, aby si vyprávěné dobrodružství dokázal snadněji představit.

Čarodějnice školou povinné jsou ideální knížkou pro děti, jež se zatím s prostředím kouzelné školy zatím nesetkaly a jsou na mnohem dramatičtější a nebezpečnější zážitky Harryho Pottera ještě malé.

Ukázka z knihy

„No tak, dělej!“ provokovala Ethel. „Dělej, když jsi tak chytrá. Proměň mě v žábu! Čekám.“

Mildred napadlo tohle kouzlo úplně náhodou (četla o něm v knihovně). Jenže teď už se dívky shlukly kolem nich a čekaly, co se stane, zatímco Ethel se pořád posmívala. Bylo to nesnesitelné.

Mildred přidušeně zamumlala kouzlo – a Ethel zmizela. Místo ní tu stálo růžovounké  prase. (str. 29)