Autorkou publikace Sto otázek mého dítěte je indo-americká spisovatelka Mallika Chopra. Zabývá se v ní otázkami, které jí dávaly její děti. Vyšla v nakladatelství Triton v Praze v roce 2011.

Z knihy na mě dýchá duchovní svět. Autorčina slova mají silný náboženský podtext. Laskavý přístup k výchově svých dvou dcer se promítá do odpovědí na každou z mnoha otázek. Autorka má neustále na paměti, že její děti jsou nejcennější dar od Boha. Tuto publikaci Mallika Chopra psala, když její starší dcerce Taře byly čtyři roky a mladší Leele necelé dva. Budete si v ní moci pročíst celou sbírku otázek a odpovědí, nad kterými se její dcery a vůbec celá rodina zamýšleli. Nebrzdila ve svých dcerách potřebu vyptávat se, jelikož si uvědomovala, že jedním z nejzákladnějších lidských pudů je touha po vědění. Jako mámě jí bylo jasné, že k ní její děti vzhlížejí a očekávají odpovědi. Otázky kladly ještě daleko dříve než před samotným procesem mluvení, všemi možnými neverbálními způsoby komunikace. A Mallika jim svými reakcemi začala vytvářet celkový názor na svět, pocit bezpečí a důvěry.

Otázky, o nichž Mallika píše, se týkají různých oblastí – fungování lidského těla, naší planety, soužití s ostatními lidmi, smyslu lidské existence, lásky a duchovna. Někdy přicházely otázky jednoduché: „Proč mi už nepadnou princezniny střevíčky?“ nebo „ Jak dlouhá je hodina?“ Dcery ji však dokázaly překvapit i mnohem hlubšími dotazy, na něž nalézt vhodnou odpověď skutečně nebylo jednoduché: „Odkud jsem přišla? Co dělám, když jsem sklíčená?“ Jelikož se jedná o spisovatelku s indickými kořeny, najdete zde také otázky z cesty po Dillí, zachycující drsnou realitu: „ Proč to dítě leží nahé na okraji silnice?“

Při objasňování některých těžších otázek měla velký pocit zodpovědnosti. Některé ji přiměly k tomu, zamyslet se nad tím, čemu sama věří a jak vnímá svůj svět. Musela také mnohokrát dcerám přiznat, že neví, jak jim odpovědět a že na tom není nic divného. Je úchvatné, jak v nich podněcuje touhu vyptávat se dál a dál…

Mnoho otázek a hledání odpovědí na ně je velmi inspirativních. Zejména přístup, jakým komunikuje autorka se svými holčičkami, se mi nesmírně zamlouval. Z textu přímo vyzařuje láska k bližnímu, oddanost Bohu a empatie. Doporučila bych ji k přečtení všem rodičům bez rozdílu vyznání, národnosti a postavení. Otázky kladou děti v Indii, v Americe i v České republice a je jen a jen na nás, jak na ně budeme reagovat.