Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, se narodil 17. února 1853 v Lounech. V mládí jej významně ovlivnil strýc, který byl farářem, a tak se Emil rozhodl studovat teologii. Již v prvním semestru však přestoupil na filozofickou fakultu a věnoval se studiu filozofie, historie a románských jazyků.

V roce 1875 vydal své první dílo, sbírku lyrických básní Z hlubin (1875). Krátce nato odjel do severní Itálie, kde rok působil jako vychovatel. Tamní prostředí bylo pro Vrchlického velmi podnětné a básník si zde uvědomil důležitost svého poslání a touhu přiblížit českou literaturu literatuře evropské. Po návratu do vlasti začal působit jako učitel a redaktor v několika časopisech. Často se také stýkal s mladší sestrou Karolíny Světlé Sofií Podlipskou, s níž už během svého pobytu v zahraničí udržoval čilou korespondenci. Tvrdí se, že byl do Sofie zamilovaný, jelikož ale byla o dvacet let starší a navíc vdaná, oženil se s její dcerou Ludmilou.

Sňatkem začalo velmi šťastné období Vrchlického života, vznikly například sbírky Eklogy a písně (1880) nebo Poutí k Eldorádu (1882), drama Noc na Karlštejně (1884) a epická skladba Zlomky epopeje (1886). Vrchlického lyrická, epická i dramatická tvorba z těchto let se vyznačuje optimismem a radostí, často je v ní vzdáván hold lásce a rodině. V této době se také Vrchlický stal jedním z nejznámějších a nejoslavovanějších českých básníků, byl finančně zajištěn a aktivně zasahoval do dění v oblasti politiky i vědy.

Na začátku 90. let odhalil již několik let trvající nevěru své manželky a bolest, kterou po tomto zjištění prožíval, se promítla i do jeho tvorby. Vrchlického díla z této doby, například básnická sbírka Okna v bouři (1894), mají chmurnější ráz a věnují se těžším tématům. I přes osobní krizi Vrchlický tvořil s neutuchající energií a vydával další a další díla, z nichž některá, například Poslední sonety samotáře (1896), byla kritiky označována za slabší, jiná ovšem sklidila obdiv a uznání. Tak tomu bylo i v případě Nových zlomků epopeje (1895), které jsou považovány za jedno z básníkových nejlepších děl. Rovněž Vrchlického dramatická tvorba v 90. letech dosáhla svého vrcholu, který představuje trilogie Hippodamie (1890, 1891, 1891) inspirovaná řeckou mytologií.

Po přelomu století Vrchlický vytvořil ještě několik básnických sbírek, např. Fanfáry a kadence (1906), věnoval se však především dramatické tvorbě. Mezi hry, které v této době napsal, patří Armida (1903), Godiva (1907) a mnoho dalších. V roce 1908 Vrchlického postihla mozková mrtvice a její následky jej výrazně omezovaly v literární činnosti. 9. září 1912 zemřel a byl pochován na vyšehradském Slavíně.

Je autorem především básnických sbírek, ale také dramat, próz a literárněvědných studií. Mezi významné oblasti jeho zájmu patřilo také překladatelství, soustředil se hlavně na francouzskou a italskou poezii. Během svého života vydal 270 knih a právem se tak řadí mezi čelní představitele lumírovského hnutí i celé české literatury.

Zdroje: ld.johanesville.net, libri.cz, spisovatele.cz

Foto: wikipedia.org, autor: Jan Vilímek, Wikipedia