Už dlouho jsem se tak neponořila do příběhu, jako se mi to povedlo díky románu britské autorky Jennie Godfreyové Seznam podezřelých věcí. Zdařilý debut, jenž se stal v Británii bestsellerem, do češtiny ho přeložila Anna Halfarová a vydalo jej nakladatelství Host.

Děj se odehrává v Yorkshiru v osmdesátých letech minulého století. Teenagerka Miv žije s otcem, matkou, která mlčí nebo je v nemocnici, a tetou Jean. Má kamarádku Sharon, a když zaslechne, že se otec chce přestěhovat, napadne ji, že je to kvůli nepolapitelnému „Rozparovači“, sériovém vrahovi mladých žen. Napadne ji, že kdyby ho odhalila, stěhovat by se nemusela. A tak si začne psát speciální seznamy podezřelých lidí, věcí a okolností, které pak spolu s kamarádkou Sharon prošetřují.

Za poslední dva roky jsem zjistila, jak moc se lidi můžou změnit. A když jsem se nemohla spolehnout na lidi, tak jsem potřebovala, aby to vyvažovaly aspoň místa a věci. Nemohli jsme se odstěhovat. (str. 21)

Je úžasné, jak právě díky svým seznamům dívky pohnou celou komunitou a promění i vztahy v ní. I když je jasné, že na „Rozparovače“ jsou krátké, zažijí při svém pátrání mnoho napínavých dobrodružství, najdou nová přátelství a s přibývajícími roky i první lásky.

Vypozorovala jsem, že je to taková specialita dospělých: říkali jednu věc, mysleli tím druhou a pravda byla rozmázlá někde uprostřed. (str. 55)

Autorka vypráví příběh, jehož inspirací jí bylo vlastní dětství a místa, která důvěrně zná. „Rozparovač“ vraždil ženy v letech 1975–1980 a celkem jich o život přišlo třináct. Román Seznam podezřelých věcí připomíná a oživuje jejich památku a vrací jejich jména do povědomí čtenářů. Ukazuje život v Yorkshiru v letech vlády Margaret Thatcherové, nezaměstnanost, xenofobii, skryté násilí v rodinách, pedofilii, ale také sílu přátelství, empatie a i to, že mlčení není vždy tím nejlepším řešením potíží. I když je někdy hodně obtížné najít správná slova.

Vypravěčkou většiny příběhu je Miv samotná, v některých chvílích však děj vypráví i jiné postavy, aby odkryly to, co se skrývá pod povrchem. A tak slovo dostává prodavač Bašír, učitel Ware, knihovnice Helen i Mivin táta Austin. Dohromady jejich vyprávění vytváří plastický obraz společnosti v dané době a vlastně mi trošku připomínalo jinou dobovou kroniku, a to Jako zabít ptáčka od Harper Lee.

Pokud máte rádi silné příběhy, pak Seznam podezřelých věcí prostě nesmíte minout. Nenechte se odradit obsažností románu (asi 400 stran) a začtěte se do něj. A pozor, varování: na konci budete potřebovat kapesníky.

Nakonec jsem si nepřála nic. Měla jsem pocit, že s přáními jsou jenom potíže. (str. 349)