Autorem knihy Pierovo tajemství, které vydalo na konci roku 2020 nakladatelství Argo v edici Každodenní život, je italský historik Carlo Ginzburg. Ginzburg je klasikem moderního dějepisectví. Ve svých odborných publikacích využívá zejména mikrohistorického přístupu – jedná se o historickou metodu, při které se badatel zaměřuje na důkladné zkoumání malých jednotek (například jedné vesnice). Patrně nejznámější Ginzburgovou knihou je titul Sýr a červi, zabývající se detailním studiem soudního procesu s furlanským mlynářem Domenico Scandellou (zvaným Menocchio), který byl obviněn z kacířství. Proces se táhl několik let, přičemž spisy zachycující průběh výslechů vyprávějí poutavý příběh mlynářových představ. Menocchio si například vytvořil osobitou teorii o vzniku světa – podle něj vznikl svět z ničeho, jako „v mléce sýr“, přičemž v tomto světě se následně zrodily živé bytosti (Bůh, andělé a lidé) tak „jako v sýru červi“. Kniha se dočkala dokonce filmového zpracování – snímek Kacíř Menocchio režíroval Alberto Fasulo.

Kniha Pierovo tajemství zpracovává příběh malíře italské renesance Piera della Francescy, o kterém se nám nedochovalo mnoho informací. Ginzburg není historikem umění – nesoustředí se proto ani tak na malířovo zaujetí pro perspektivu a matematiku, jako na problematiku Pierových mecenášů a zadavatelů jeho obrazů a fresek. Historik se dále věnuje ikonografickým otázkám kolem raných a vrcholných děl tohoto malíře. Svou pozornost zaměřuje na obrazy Kristův křest a Bičování Krista a na fresku s legendou o sv. Kříži v kostele San Francesco v Arezzu. Právě v těchto dílech Ginzburg objevuje ikonografické zvláštnosti, které se snažili objasnit již mnozí autoři před ním – jejich názory historik podrobuje kritice a dokazuje, že většina z těchto tezí nestojí na pevných základech.

Samotný Ginzburg se pak snaží přijít na to, které okolnosti determinovaly podobu Pierových obrazů – v úvahu připadají významné historické události jako dobytí Konstantinopole Turky, sjednocení východní a západní církve a podobně. Bohužel ani Ginzburg nedospívá k jasným závěrům, ale formuluje další hypotézy. Pierovo tajemství tak zůstalo neobjasněno – díky Ginzburgově práci se však můžeme dozvědět, jak historici umění pracují a že jejich interpretace uměleckých děl je často relativní záležitostí.

Kniha Pierovo tajemství potěší zejména čtenáře, kteří jsou dobře poučeni o událostech evropských dějin kolem poloviny patnáctého století. Ačkoli Ginzburg nedochází k podloženým závěrům, je jeho publikace metodologicky zajímavá a přináší nové nápady pro interpretaci uměleckých děl.