Leigh Bardugo je autorkou fantasy trilogie Griša, z níž se stal bestseller New York Times a USA Today. Na její úspěch spisovatelka navázala sérií Šest vran. Z podmanivého světa těchto příběhů vzešla i sbírka šesti převyprávěných pohádek, které doplňují působivé ilustrace Sary Kipin a Keitha Thompsona. Krásnou a příhodnou obálku má na svědomí Natalie C. Sousa (autorka obálek ke knihám Everything, Everything Nicoly Yoonové, You Caroline Kepnes či např. Between Shades of Gray Ruty Sepetys).

Trnitá řeč vyšla v nakladatelství Fragment 4. října 2018 a přinesla příběhy z Nové Země, Ravky, Kerchu a Fjerdy. Lze ji nicméně číst bez znalosti předchozích autorčiných knih. Láká čtenáře do krajiny kouzel, jíž vládne temná magie. Protéká tudy neposlušná řeka a zastihnout vás může poslušná bouře. Ve městech straší a z nebezpečných lesů není cesty ven. Přečtěte si o mluvících zvířatech, oživlých perníkových panenkách nebo půvabných mořských pannách. V temných pohádkách Trnité řeči na vás za každým rohem číhá zrada, pomsta, obětování a snad i láska…

To váhavé „snad“ na konci předešlé věty má svůj důvod, protože ať jsem hledala, jak jsem hledala, opravdu upřímnou a vše přemáhající lásku jsem v žádném z příběhů nenašla. A to je možná důvod, proč se po dočtení knihy cítím neuspokojená a rozpačitá. Je cosi velmi depresivního na pohádkách, které Leigh Bardugo stvořila. K jejich napsání ji vedl pocit stísněnosti plynoucí z klasických příběhů. Z vědomí, že náročné a často nesplnitelné úkoly jsou podivným způsobem, jak si vybrat partnera pro život. Že ne všichni predátoři mají masky ošklivých netvorů a že rozmary zhýčkaných princů bývají někdy kruté. Autorka proto sáhla po vlastním a jistě věrohodnějším zakončení Krásky a zvířete, Jeníčka a Mařenky, Louskáčka, Malé mořské víly aj. V důsledku toho však žádná z jejích pohádek nekončí doopravdy šťastně.

Ani v jediné z nich nenajdeme skutečnou a upřímnou lásku rodičů ke svým dětem. Každý rodič buď využívá výjimečného talentu či krásy potomka k vlastnímu prospěchu, nebo se naopak stydí za ošklivost a nemotornost dítěte, s nímž pak zachází jako s kusem hadru. Nenajdeme dokonce ani upřímnou lásku mezi mužem a ženou. Přátelství bývají často zrazena kvůli vidině bohatství a slávy. Není zde odpuštění, někdy dokonce ani spravedlnosti! Jistě, život zkrátka není spravedlivý, u pohádek se však jistá spravedlnost a vítězství dobra nad zlem jaksi z principu očekává, a proto bych uvítala, kdyby mě alespoň jeden příběh v této sbírce chytil za srdce a zapůsobil na mne v dobrém slova smyslu. Místo toho jsem znovu a znovu četla o prolévání krve, zklamáních a bolesti. I já jsem teď poněkud zklamaná.

Nemohu přímo říct, že by se mi některá z pohádek líbila nejvíce, jelikož „líbila“ je silný výraz. Na začátku každého nového dobrodružství jsem byla nadšená, ale s pochmurným koncem se chmurnost přenesla i na mě. Přesto mám vytipovaného svého favorita. Je jím Princ vojáček, jakési děsivé pokračování Louskáčka. Vyprávění o tom, jak půvabná Clara ve svých snech navštěvovala kouzelné světy s oživlým louskáčkem, bylo jednoduše čarovné. Bohužel i tady mi závěr připadal neuspokojivý.

Nicméně odhlédneme-li od děje a budeme si vychutnávat pouze autorčiny poutavé popisy a čtivý styl, objevíme spoustu líbivých věcí. Leigh Bardugo má velice bohatou slovní zásobu. Vůně a rozmanité pokrmy popisuje tak barvitě, až člověku začne kručet v břiše. Navodit strach a napětí umí rovněž bravurně. Popisy zimní krajiny, kouzelného lesa, podvodního království jsou naprosto úchvatné. Sama bezbřehá fantazie autorky je obdivuhodná.

Trnita rec_ukazka1Trnita rec_ukazka2

Trnita rec_ukazka3Trnita rec_ukazka4

Také po vizuální stránce je kniha skutečným skvostem. Každá pohádka má vlastní specifickou ilustraci, která se rozrůstá po okrajích kolem textu s tím, jak děj postupně plyne. Na konci příběhu je pak vždycky velká ilustrace přes celou dvojstránku, vyvedená v červených, zelených a šedých odstínech, takže hezky koresponduje s napětím a strašidelnou atmosférou pohádky.

Knížka je určena čtenářům od čtrnácti let a věřte mi, má to svůj důvod. Osobně bych ji doporučila těm, kterým šťastné konce připadají jako klišé a kteří touží po něčem děsivějším, napínavějším a hlavně krutějším. Trnitá řeč je vskutku krutá, leč i krutě nádherná, nemilosrdná a plná ohromující magie.