Donald E. Westlake (1933–2008) byl americký spisovatel, autor bezpočtu románů. Většinou žánru krimi, zabrousil však také do sci-fi. Psal pod mnoha pseudonymy a jeho knihy dostaly řadu ocenění. Nakladatelství Cosmopolis přináší českým čtenářům nové vydání asi nejoblíbenější série z pera tohoto autora s Johnem Dortmunderem v hlavní roli.

První díl nazvaný Jak neuloupit smaragd, který byl zfilmován v roce 1972 pod názvem Ukradený diamant s Robertem Redfordem jako Johnem Dortmunderem, vyšel v polovině září tohoto roku.

Jelikož ke mně starší vydání této knihy nedoputovalo, měla jsem tu čest se s dílem Donalda E. Westlaka seznámit až nyní. Na základě anoncí jsem čekala příběh, u něhož se budu dobře bavit, což se splnilo, i když trošku jinak, než jsem myslela. Do žánru krimikomedie totiž patří například i knihy Za všechny prachy nebo třeba Půjčiti stříbro, loupiti zlato a u těch jsem se poměrně často smála nahlas, kdežto u Westlakova Jak neuloupit smaragd jsem se spíš uculovala. Více než americký mi kniha připomínala suchý britský humor. Faktem zůstává, že peripetie Johna Dormundera jsou akční i zábavné.

Děj se začíná odvíjet ve chvíli, kdy John po čtyřech letech opouští vězení. Venku ho již očekává jeho přítel Kelp, který pro něj má „tutový kšeft“ – uloupení smaragdu v hodnotě jednoho milionu dolarů. Je sice neprodejný, ale jistý gentleman z velvyslanectví africké zemičky Talabwo by za jeho krádež slušně zaplatil. Jde prý o svatý kámen, který při dělení území bohužel připadl sousednímu Akinzi. A tak se Dortmunder s Kelpem a dalšími třemi kumpány pouští do honby za smaragdem.

Spřádají úžasné plány, přelstí důmyslnou ostrahu a kámen z muzea, kde je dočasně vystaven, uloupí. Jenže… Nic nejde tak hladce, jak by mělo a kolotoč absurdních vloupání na ta nejstřeženější místa se roztáčí. Kdo nakonec smaragd dostane, na to si budete muset počkat až do posledních řádků knihy.

Napínavá a zábavná jízda vás provede ulicemi New Yorku, proletíte se s hlavními hrdiny vrtulníkem, ale i se projedete po vlakových kolejích. Určitě vás nadchne, stejně jako mne, dokonalost a promyšlenost jednotlivých plánů loupeží, které přesto nekončí happyendem. I když, v detektivce bývá přece správným koncem chvíle, kdy pachatel končí v želízkách. Jenže toto zlaté pravidlo ve Westlakově sérii neplatí. Žádný z čtenářů si určitě nebude přát, aby jeho hrdinové byli dopadeni, naopak jim bude držet palce, aby se jim přece jen ta loupež povedla a oni přišli k balíku peněz.

Připadá vám to zvrácené? Ano, asi určitě nejde o příběhy, které by byly v souladu se základními pravidly morálky, jako že krást se nesmí, ale přesto v nich čtenář vnímá i určité poselství – krást se nevyplácí a ten největší lupič může mít větší cit pro spravedlnost než například „ctihodný“ advokát. Smolařů je vždy všem líto, soucítí s nimi, a proto jim drží palce, aby jim to konečně vyšlo. Právě na této ideji stojí oblíbenost Westlakova Johna Dortmundera.

Musím říct, že i mě se dostal pod kůži, a moc ráda si přečtu i jeho další dobrodružství, přestože v nich klasická detektivka dostává na frak. Pokud tedy máte chuť se příjemně pobavit díky akční komedii s kriminálními prvky, určitě si nezapomeňte knihu Jak neuloupit smaragd připsat na seznam svých vánočních přání. Za svitu barevných světel stromečku pak můžete tuto nevelkou lahůdku přečíst za jednu noc.