Stejně kontroverzní, jako je sám autor, bylo i vydání jeho autobiografie. Jak sám uvedl, knihu o svém životě psát nechtěl, ale vzhledem ke své špatné finanční situaci musel. Sepsal tedy své memoáry, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a chtěl vydání pozastavit. Řekl, že „všechny paměti jsou prostituce“. Jelikož ale převzal od nakladatelství Canongate velkou zálohu a nevrátil ji, nakladatelství se rozhodlo, že knihu vydá bez jeho souhlasu pod názvem Julian Assange – Neautorizovaná autobiografie. U nás jí vydalo nakladatelství Jota.

Julian Assange se stal veřejně známým díky serveru Wikileaks, který založil v roce 2006. Tato nezisková organizace na internetových stránkách zveřejňuje tajné informace bank, diplomatické depeše i válečné záznamy z Iráku a Afghánistánu. Jeho paměti začínají vzpomínkou na vězení, kam se dostal díky těmto únikům, a vysvětlují, proč se rozhodl Wikileaks založit.

Narodil se v Austrálii a jeho matka je v knize popisována jako živelná volnomyšlenkářka. Se svým biologickým otcem nežil a setkal se s ním až o mnoho let později. Nevlastní otec byl kočovný divadelník a stejně jako jeho matka aktivista. Celé dětství se stěhovali z místa na místo a tento způsob života Assange ovlivnil i v jeho dospělosti. Dalším zlomovým bodem bylo první seznámení s počítačem, to mu bylo jedenáct let. Brzy se z něj stal hacker, ale jak sám píše, nikdy mu nešlo o peníze, zajímalo ho poznání, jak věci fungují, a také informace. Tento koníček ho však dostal o devět let později před soud. Chvíli studoval kvantovou mechaniku na Univerzitě v Melbourne, ale školu nedokončil. V té době však přišel na nápad založit Wikileaks.

Assange je velkým obhájcem práv na informace. Celá jeho kniha je manifestem jeho názorů na spravedlnost, volnost informací a ochranu svobod. Tyto hodnoty staví nade vše a obhajuje jimi své chování.

Ukázka z knihy

Mám jeden životní cíl, ne snad originální, ale zásadní, a to pomáhat při utváření spravedlivější společnosti, v níž žiju. Nejde mně o nějakou univerzální transparentnost nebo univerzální demokracii, jsem pro spravedlnost, a věřím tomu, že k ní přispíváme tím, že když dojde na otázky spravedlnosti a technologií, jsme vždy připraveni o tom diskutovat. Věřím tomu, že všichni máme vrozenou touhu po spravedlnosti. Máme vrozený odpor k cenzuře. A že k dosažení tohoto cíle je internet skvělý prostředek. (str. 89)

V knize popisuje fungování Wikileaks a vysvětluje různé aféry, které se kolem projektu odehrávají. Součástí pamětí jsou také nejzajímavější úniky, které Wikileaks zveřejnilo a Assange je ve své knize zmiňuje. Díky nim si udělal dost nepřátel a je často označován za člověka, „který má na rukou krev“.

Ukázka z knihy

Několik hodin po těchto prohlášeních vstoupil do éteru obrat „Julian Assange má na rukou krev“. Když do Googlu zadáte slova „Assange“ a „krev“, uvidíte podle počtu zobrazení, že tato dvě slova společně označují, že aspoň v mediálním povědomí jsem spojován s představou „krve na rukou“ ve větší míře než Richard Nixon a Pilát Pontský dohromady. Tak funguje moderní svět komunikací. Bez důkazů – jakéhokoliv důkazu – o obětech v důsledku naší snahy nechat lidi vědět, co se děje ve válce, jsem mohl být označen za člověka s „krví na rukou“. (str. 165)

V současné době je Assange v domácím vězení v Británii kvůli obvinění ze znásilnění dvou žen. I k tomuto se vrací a vykládá čtenáři svůj pohled na celou situaci. Jak sám přiznává, působí na lidi arogantně, což je znát i v jeho knize. Nesnese jiný pohled na svět, než je ten jeho. Ve svých pamětech je však velmi otevřený a zmiňuje i osobní věci, které zřejmě vedly k tomu, že nakonec nechtěl knihu vydat. Je ale dobře, že nakonec vyšla. Julian Assange je fascinující osobnost a přestože s ním nemusíme souhlasit, je jeho autobiografie zajímavá a poutává a doporučila bych ji přečíst každému čtenáři.

Ukázka z knihy

Prozrazení tajemství není pouze vlastní čin; je to způsob života. Je to podle mě věc rozumu a citu. Jste to, co víte, a žádný stát nemá právo dělat z vás něco menšího, než jste. (str. 182)