„Kdesi v hloubi každého umělce se totiž ukrývá jedinečný pramen, který v průběhu života živí to, co je a co říká. […] V mém případě, a tím jsem si jist, se onen pramen nachází právě v Rubu a líci“,

napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici své prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dříve. Čtyřiadvacetiletý Camus se tehdy naplno zahryzl do literárního života svou první sbírkou esejů, v nichž vidění i slovo oscilují mezi rubem a lícem života, světa i sebe sama. Již zde se objevují náměty a myšlenky, které se stanou základnou celého pozdějšího Camusova díla.

Eseje zahrnuté ve sbírce Svatba vznikaly téměř současně s předchozími a vracejí se do míst autorova dětství a mládí, která v něm zanechala nesmazatelnou stopu. Tipasa, Džemila, Alžír, místa plná slunce, prostých radostí i bídy, nemilosrdné krásy bez falešného lyrismu.

Tyto dvě sbírky vycházejí v češtině poprvé, doplňuje je soubor Léto, jenž je se svou starší sestrou Svatbou těsně spjat a zároveň ji přerůstá, časem i zkušenostmi. Camus se v něm ohlíží po nihilismu válečných let, prochází staré cesty, přivolává k sobě spalující slunce alžírského domova.

Přestože eseje všech tří sbírek pocházejí z různých období Camusova života, spojuje je snaha nehledat střední cestu mezi viditelnými i neviditelnými protiklady lidské existence, nestavět se na stranu extrémů, ale pokusit se o co nejjasnější uvědomění si jednoho i druhého, intenzivní prožívání napětí mezi protilehlými póly.

 

Ukázka z knihy

Před dvěma lety jsem se seznámil s jednou starou ženou. Trpěla nemocí, o níž byla přesvědčena, že jí přivede do hrobu. Byla ochromena po celé pravé části těla. Jednou polovinou zůstávala na tomto světě, druhou už mu byla cizí. Neposedná, upovídaná stařenka odsouzena k mlčení a nehybnosti. Celé dny sama, negramotná, ne zrovna vnímavá, zato celá oddaná Bohu. Věřila v něj. Na důkaz měla růženec s olověným krucifixem a sádrového svatého Josefa s Ježíškem. Tušila, že na její nemoc není léku, tvrdila ovšem opak, jen aby vzbudila zájem, vše ostatní svěřovala Bohu, kterého tak nehodně milovala.
Onoho dne zájem vzbudila. Zájem jednoho mladého muže. (Jenž věřil v pravdu a na druhou stranu věděl, že paní brzy zemře, o řešení toho rozporu však nijak neusiloval.) On se o stařenčiny obtíže vážně zajímal.  Pochopila to i ona. Podobný zájem nemocná nečekala. Živě mu líčila všechny trampoty: sama už má na kahánku, mladým se ale prostor dát musí. Jestli se nudila? Jistě. Nikdo s ní nemluvil. Zůstala ve svém koutě, jako pes. Nejradši by se vším skoncovala. V jejích očích bylo lépe umřít než být někomu na obtíž.

Pokračujte ve čtení eseje Ironie!

 

Eseje – Rub a líc, Svatba a Léto

Autor: Albert Camus

Vydalo: nakladatelství Host
Přeložil: Denis Molčanov
Počet stran: 203
Vazba: brožovaná
Formát: 162 × 231 mm
ISBN: 978-80-7294-903-8

 

Knihu Eseje vydalo nakladatelství Host

 O autorovi

Albert Camus (1913–1960), francouzský spisovatel, filozof, dramatik a publicista narozený v Alžírsku, je považován za jednoho z hlavních představitelů existencialismu, přestože sám takové označení odmítal. Studia filozofie musel přerušit kvůli onemocnění tuberkulózou, dokončil je až v roce 1936. Jeho novinářská činnost vedla v roce 1940 k vyhoštění z Alžírska, Camus ze své země odešel a usadil se v Paříži. Zde pracoval v deníku Paris-Soir a publikoval své první dvě zásadní knihy – román Cizinec (1942; česky poprvé Václav Petr, 1947) a rozsáhlý esej Mýtus o Sisyfovi (1942; česky poprvé Svoboda, 1995). Po obsazení Francie se stal jedním z intelektuálních vůdců hnutí odporu. Přispíval do ilegálního časopisu Combat. Po válce dosáhl mezinárodního věhlasu romány Mor (1947; česky poprvé SNKLU, 1963) a Pád (1956; česky poprvé Mladá fronta, 1966) a dramatem Spravedliví (1949; česky poprvé Dilia, 1964). V roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel při autonehodě na cestě ze svého domu v Lourmarinu.

(Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Host)

 Nakladatelství Host zaujímá v současnosti nepřehlédnutelné místo na českém knižním trhu. Vydává tradičně především kvalitní českou prózu a poezii, literární teorii i literaturu naučnou – publikace věnované zejména historii, sociologii, filmové vědě i dalším oborům. V posledních letech se výrazně rozšířila řada překladové beletrie, ale nově zde našla přístřeší například i prestižní edice Česká knižnice s výbory z děl českých klasiků.