Jak to, že Kořínci zůstávají aktuální i pro dnešního čtenáře?
Bezpochyby je to samotná představa dětí žijících v teplém bezpečí Země, hrajících si ve skrýších a v souladu s koloběhem ročních období. Kniha nás provádí následujícími obrazy: nejprve se zase cítíme jako malé děcko schoulené v útulných tmavých kořenech. Pak přichází probuzení paprskem světla z rukou Matky Země a nakonec dramatický východ ven do krajiny! Oba světy, dosud nepropojené, se nyní prolínají v jediném výtrysku života. Na obloze víří ptáci. A následují čtyři scény venku v krajině, přičemž v té poslední, podzimní, se děti rozcuchané studeným větrem vrací zpět do hlubokého bezpečí Země.
„Kořínci“ byli ve své době také zjevením jiného, láskyplného a přirozenějšího dětského světa, který se tehdy otevřel – jak z pohledu dětské psychologie, tak z pohledu umění. A to je bezpochyby druhý hlavní důvod jejich nesmrtelnosti.