Vlastní životopis nazvala Ludmila Vaňková Život na rozhraní věků. V mnoha svých historických románech vylíčila přerody věků, doprovázené neslýchanými událostmi, ke kterým se lidé po přehnání bouří musí dlouho vracet. Sama tu situaci na rozhraní věků prožila dvakrát a ve svém autobiografickém románu ji zachytila neobyčejně živě a autenticky.
20. století bylo pro Ludmilu Vaňkovou její století a bylo značně podivné. V něm se změnilo celé lidstvo nejen dvěma světovými válkami, ale také překotným rozvojem poznatků a technologií, které nás dovedly k současné globalizaci. Jako autorka třiceti pěti románů z českých královských dějin se Ludmila Vaňková mnohokrát přesvědčila, že historie se odvíjí na pozadí osudů jednotlivců. Do jejího života zasáhla nejcitelněji v době heydrichiády, kdy byl popraven její otec, člen vedení Národní banky. Po převratu 1948 ji zase postihlo vyloučení z vysoké školy. Pracovala pak v redakcích, hrála divadlo, starala se o děti a rodinu. Když v 70. letech začala psát knihy, raději se dobrovolně nechala zaměstnat na dráze a její domovskou stanicí byl příznačně Karlštejn. Další osudy členů své rodiny, přátel a lidí, které poznala v uměleckých kruzích, spojila do jednoho proudu, kterému na rozhraní tisíciletí dominuje její cestovatelská vášeň. Nakonec se jí podařilo procestovat celý svět a čtenářům své dobrodružné výpravy do různých koutů světa poutavě přiblížila. Vlastní životopis Ludmily Vaňkové je pozoruhodný a stejně čtivý jako její historické romány.