Monografie přibližuje život a dílo významného pražského univerzitního profesora českých dějin V. Novotného (1869−.,1932). Byl žákem především J. Golla a J. Emlera, ovlivnil ho rovněž T. G. Masaryk a po studiích se stal pomocníkem V. V. Tomka. Jako zemský stipendista odjížděl do Říma v roce 1898 coby zaměstnanec Místodržitelského archivu. Teprve v roce 1908 po jmenování skutečným mimořádným profesorem se mohl plně věnovat pedagogickému a vědeckému působení. Z obsáhlé řady jeho historických prací jsou nejznámější, vedle některých základních pramenných edic, první čtyři svazky Českých dějin a dva svazky Mistra Jana Husa.