Jednotlivé části tohoto básnického triptychu vznikaly v letech 2009 až 2013. Oproti předchozím sbírkám je autorův styl v nové knize sevřenější, širokodechá výmluvnost ustupuje lapidární gnómičnosti, ubylo kulturních odkazů a intertextových spojnic, objevuje se básnická próza rámovaná příběhem. Osobní až existenciální ladění textu knihy prozrazuje, že vznikal v nesnadném životní období a je odrazem určité vnitřní krize. Pocit únavy a bezvýchodnosti (sugerovaný mimo jiné i „bezradným“, číselně věcným názvem sbírky) však autor s obdivuhodnou básnickou energií přetavil v silný a znepokojivý obraz obecně lidské situace.