Ve svém nejnovějším románu autor završuje svou filozofickou trilogii (Když Nietzsche plakal, Léčba Schopenhauerem). Protagonisty románu, mladého talentovaného holandského filozofa ze 17. století, Žida Benedicta Spinozu, a ideologa nacistické NSDAP Alfreda Rosenberga, od sebe dělí bezmála tři sta let. Spinoza se pro své neortodoxní názory dostává do ostrých sporů s židovskou obcí, a nakonec je prohlášen za kacíře a exkomunikován. Rosenberg, původce teorií o rasové nadřazenosti, nemůže pochopit, že pro „největšího z germánské rasy“, Goetha, byl Spinoza vzorem a že z jeho díla četl každý den. Rosenberg stejně jako mnoho jiných nacistických pohlavárů, trpí pocitem méněcennosti, a přestože se podrobí psychoanalýze, nic mu z jeho velikášské pasti nepomůže. Spinoza se naopak jako člověk i filozof postaví vůči své komunitě na vlastní nohy a v autorově interpretaci se stává prototypem emancipovaného moderního učence a člověka. Stejně jako u svých předchozích knih nás Yalom učí o lidské duši a složité cestě k jejímu uzdravení. Román uvítají především čtenáři knih I. D. Yaloma a zájemci o filozofickou a psychologickou beletrii.