Čtyři měsíce po vydání devátého dílu série příběhů Agenta bez minulosti Jasona Bournea (Bourneova moc, 9/2013 ) přichází v lednu 2014 nakladatelství Domino s překladem desátého příběhu s názvem Bourneův imperativ. Překladu se již tradičně ujal Michael Havlen, jenž překládal i všechny předchozí knihy této série autorů Roberta Ludluma (tvůrce titulní postavy) a Erica van Lustbadera (převzal na požadavek Pozůstalosti Roberta Ludluma autorství v roce 2004 a je dodnes autorem již osmi titulů navazujících na tři Ludlumovy původní, s devátým připraveným k vydání v letošním roce).

Dějově Bourneův imperativ navazuje na předchozí příběh s odstupem pouhých šesti týdnů. Jason je postaven hned v první kapitole do konfrontace s mužem, jehož zachrání před utonutím a umrznutím a jenž trpí krátkodobou ztrátou paměti a identity. Van Lustbader si nenechal ujít příležitost nastavit své postavě zrcadlo a nechat ji znovu s letitým odstupem alespoň zprostředkovaně pocítit tíhu nejistoty, kým titulní hrdina byl a kým se stal. Bourne si svou osobnost musel hledat v první dílu série The Bourne Identity (Agent bez minulosti – česky 2002, případně pod názvem Bourneova totožnost v roce 1999), nyní je tedy snahou odhalit totožnost nalezeného muže o to více posedlý. A jak se ukáže, jeho posedlost je oprávněná a alespoň pro něho samého spásná. V příběhu se čtenář znovu setká s agentkou Mosadu Rebekou, stejně jako s Bourneovými přáteli a šéfy tajné organizace Treadstone Peterem Marksem a Sorayou Moore, kteří patřili mezi stěžejní postavy i předchozího dílu a kterými osud a zločinné plány padouchů zmítají ještě dramatičtěji než v díle předchozím. A nebyl by to van Lustbader, kdyby se v ději neobjevili čínští politici a kdyby děj nebyl upleten z komplikovaných vazeb mezi hlavními aktéry a jejich přáteli i rodinnými příslušníky. Opět se zde setkáváme s klasickou špionážní schizofrenií, v níž kdo je v jednu chvíli nepřítelem, může být za okamžik na vaší straně, vše vždy záleží jen a jen na úhlu pohledu.

Pro Lustbadera posledního desetiletí je rovněž typický komplikovaný a často hůře srozumitelný úvod. První osmina jeho vyprávění bývá plná souvislostí a jmen, v nichž se snadno ztratí i fanoušek tohoto amerického autora. Pokud se ale čtenáři dokáží prokousat složitými a často zdánlivě nesouvisejícími popisy osob a míst, čeká je odměna ve formě napínavého a dechberoucího příběhu, od něhož budou jen neradi odcházet za svými každodenními povinnostmi.

Pro koho je kniha určena? Jako obvykle si titul nemohou nechat ujít zájemci o Bourneovu řadu. Nováčkům v oboru tohoto druhu literatury lze doporučit, aby celou sérii pročetli postupně od prvního dílu, ale i když tak neučiní, nebudou nejspíše vysloveně bezradní. Určité zklamání by mohla vyvolat nevyváženost popisu detailů. Zatímco výběr jídelních chodů v drahé restauraci připomíná detailní rozbor jídelního lístku a v popisu a pojmenování zbraní si van Lustbader také udržuje určitý standard, pozorného a po detailech dychtícího čtenáře může zarazit třeba velmi strohé pojmenování vozidel pouze co do značky bez bližších specifikací a vypíchnutí specifik konkrétních použitých modelů. Ten rozdíl je o to patrnější, že právě u jídel, bojů muže proti muži (či ženy proti muži a podobně) a střelných i chladných zbraní autor pohledy zblízka nešetří.

Vyhnout se této knize tentokrát nemusí téměř nikdo. Pravda, lze narazit na několik ne právě přívětivých násilných aktů, ale ve srovnání s dnešními nelichotivými standardy, jimiž nás sytí zvláště televizní průmysl, se jedná spíše o lehké čtení. Použitý jazyk je téměř prost vulgarit a i sexuálních scén tentokrát nalezne čtenář jen pár, i když samozřejmě nebyl by to van Lustbader, kdyby zcela chyběly.

Celkově jde o jeden z nejlehčích příběhů ságy o Jasonu Bourneovi, a kdo dočte čtyřstou dvacátou třetí stranu, bude nejspíš nedočkavě vyhlížet překlad dalšího dílu. A má se na co těšit, další v pořadí je na sklonku loňského roku vydaná The Bourne Retribution (Bourneova odplata), jež na Bourneův imperativ bezprostředně navazuje.