Oblíbené spisovatelce, scénáristce, publicistce, … vyšla v poslední listopadový den letošního roku v nakladatelství Motto další kniha. A již samotný název Velká žena z Východu a jméno autorky Halina Pawlowská dává tušit mnohé.

Příběh vypráví žena, která si kvůli získání jistého odstupu rozhodne říkat Penelope. Seznamuje nás se svým životem, který do značné míry determinoval tatínek-kozák a jeho východní původ. Penelope jako každá žena hledá své štěstí, tedy nějakého vhodného partnera pro život a dobrou práci. Její manželství s Lubošem není ideální (oba jsou si nevěrní) a ani v práci to není o moc lepší. Sice pracuje jako šéfredaktorka v redakci zahraničního časopisu, ale nápady její supervizorky jsou mnohdy šílené. Do toho se ještě promítají problémy s kamarádkami, téměř nevidomou maminkou, snaha uchránit dceru před kozáckým dědečkem, který svou vnučku div nezmrzačí, … Dalo by se říci, že se jedná o další příběh hledání životního štěstí s typicky ženským podtextem (rodina, vztahy, móda, …).

Nemusíte být zrovna podrobně seznámeni s životopisem a tvorbou autorky, abyste si všimli několika detailů. Halina Pawlowská se opět, jako již dříve, zřejmě inspirovala ve svém vlastním životě a své vlastní rodinné minulosti. Například její otec pocházel z Podkarpatské Rusi a ona sama pracovala v redakci zahraničního časopisu. Při čtení se mnohému jistě vybaví její dřívější dílo Díky za každé nové ráno, kde se hrdinka Olga taktéž potýká s tatínkovou východní krví a značně rozvětvenou rodinou.

V tomto směru může být nové dílo zklamáním. Další z řady stejných námětů, základní rysy shodné, opět kniha o vztazích, nevěrách a hledání lásky.

K zamyšlení by mohl vést kontrast, který je zde dán východním původem Penelopy a její prací pro západní (holandskou) redakci a vlastně i „západním“ stylem života. Tento rozpor zřejmě nejvíce vynikne ve chvíli, kdy hlavní hrdinka navštíví Karpatskou Ukrajinu. Ovšem sama autorka skrze hrdinku Penelopu do detailů příliš nezabíhá, rozdíly jsou zde spíše tušené, jako by jen náhodou pojmenované během vyprávění, jako součást děje.

Milovníci krás našeho rodného jazyka by také mohli být rozčarováni způsobem psaní. Věty jsou velmi jednoduché a často dochází k opakování podstatných jmen, i když by bylo vhodnější použít zájmeno či nevyjádřený podmět nebo substantivum beze ztráty smyslu vynechat.

Penelope je docela mladá holka. Je jí necelých dvacet. Neví přesně, co má se sebou dělat. Jestli z ní má být strašlivě chytrá právnička nebo dokonalá lékařka, nebo jestli má jít na žurnalistiku a psát postřehy, kde se co šustne.

Penelope má jasno jen v tom, že chce, aby ji někdo miloval.

Když byly Penelopě asi čtyři roky, tak její otec Zoltán nosit froté župan s tlustou oranžovou šňůrou místo pásku. Právě na tuhle šňůru přivázal otec Zoltán kočárek na panenky, strčil Penelopu dovnitř, začal si číst noviny a kočárek odkopával nohou a pak zas za šňůru přitahoval k sobě. Tohle otec prováděl proto, aby čtyřletou Penelopu ukolíbal ke spánku a přitom měl klid. Ale Penelope se do kočárku pro panenky nevešla, nohy jí trčely přes okraj a Penelopě bylo strašně smutno.

(str. 15-16)

Kniha je malá, útlá, s širokými okraji a velkým písmem. Na řádek se vejde jen přibližně 5-8 slov, což spolu s rozsahem daným necelými dvěma sty stranami a ilustracemi Eriky Bornové znamená, že průměrnému čtenáři kniha příliš dlouho nevydrží. Co je ale potěšující, alespoň velikost nadpisů byla upravena. Na rozdíl od knih Ještě že nejsem papež či Jak blbá, tak široká nezabírají až tři čtvrtiny stránky. Přesto by ekologicky smýšlející čtenáři mohli mít oprávněné výtky k rozvržení textu a celkové grafické úpravě, tak typické pro nemálo knih nejen této spisovatelky, ale i pro další díla vycházející v nakladatelství Motto.

Skalní příznivci zřejmě budou nadšeni a novinku z pera Haliny Pawlowské si nenechají ujít. Ostatním lze toto dílko doporučit, jen pokud hledají rozsahem i obsahem nenáročné a oddychové čtení pro zkrácení dlouhé chvíle.

Související knihy

Pawlowská, Halina

Motto, 2011