Pravdivý příběh dítěte africké ulice sepsala trutnovská rodačka Hana Hindráková (*1982) a dá se říci, že v podstatě svojí románovou tvorbou opsala pomyslný kruh a vrátila se opět na začátek. Její první příběh odehrávající se v Keni s názvem Děti nikoho (2012) totiž také vyprávěl podobné téma inspirované skutečným osudem.

Román Nezlomný je však mnohem autentičtější, protože se autorka s hlavním hrdinou svého příběhu opravdu setkala, a dokonce s ním i své psaní konzultovala. Na českého čtenáře prostřednictvím jejího vyprávění dýchá opravdovost a syrovost života těch nejchudších z chudých.

Joseph Njoroge vyrůstal v Eldoretu v západní Keni. Jeho matka ho nemilovala a stejně tak nedávala lásku ani jeho sourozencům, protože jí příliš připomínali podmínky, z nichž utekla, a bídu a beznaděj, z níž nemohla vybřednout. Zapomenutí hledala v levném pivu, které vařila pro své zákazníky, a muže střídala častěji než ponožky. Neměla ani na to, aby svým dětem opatřila jídlo, a jediné, čím je častovala, byly nadávky a výprasky.

Joseph vnímal, že takto to být nemá, a toužil nejen po fyzickém nasycení, ale především po přijetí a lásce. Utekl tedy na ulici, protože si myslel, že hůř už mu být nemůže. Aby přežil, stal se členem pouličního gangu a posléze i závislým na čichání lepidla, které dávalo zapomenout na vše zlé, a hlavně bylo levnější než jídlo. Za „ochranu“ gangu však tvrdě platil – musel začít krást, přebírat odpad na skládce, strpět znásilnění pubertálními „soukmenovci“ a stát se štvanou zvěří místní policie. Na „dětech ulice“ nikomu nezáleží, jsou něco jako obtížný hmyz.

Co jsem udělal tak strašného, že si nezasloužím lepší život? Proč nemám někoho, kdo by mě měl rád? Co když se z ulice nikdy nedostanu a umřu někde ve škarpě? Vezme mě pak Bůh k sobě, když nezvládnu nic jiného než žebrat a sbírat odpadky? letělo mu hlavou, zatímco se pokoušel nevnímat poranění na levé půlce zadku a od pláče měl opuchlé obě tváře. Jeho zranění však bylo daleko hlubší a vážnější než viditelná popálenina. A zlomená duše se léčí těžko. (str. 71)

Po neskutečném týrání v místním vězení se Joseph vypravil do Nairobi, protože si myslel, že v anonymním městě bude mít víc štěstí. Opak však byl pravdou…

A neodpustím si v tomto odstavci spoiler: Josephovy peripetie totiž mají konec plný naděje – našel pomoc, kterou nyní jako dospělý muž dává dál. Se svojí ženou, která také bývala dítětem ulice, má komunitní centrum pro pomoc takovým, jakým byl sám. A je zcela určitě člověkem na svém místě, protože svým klientům dobře rozumí. Zná jejich trápení a ví, jak a čím jim může pomoci. V neposlední řadě je živoucím svědectvím, že pomáhat i těm, kteří žijí na samém dně společnosti, má smysl.

Román je navíc podáván čtivou a úspornou formou – autorka nemá potřebu věci zbytečně rozvádět či krášlit. Josephův život tak může před očima českých čtenářů proběhnout ve zkrácené, takřka filmové podobě. Současně v něm však zaznívá vše důležité a podstatné.

Hana Hindráková přinesla čtenářům silný příběh, který je místy až příliš naturalistický a drsný, ale taková byla skutečnost. Nepředává nám jej však jen proto, aby ukázala, jak je život v Africe těžký, ale hlavně proto, aby nás vyburcovala z letargie a ukázala nám, jak moc dobře se tu vlastně všichni máme a že můžeme pomáhat. Například prostřednictvím projektu Dárky s myšlenkou, který autorka založila.

Pokud se chcete o pomoci Africe a o tvorbě Hany Hindrákové dočíst více, přečtěte si náš rozhovor ke knize Smrtící byznys, možná pak pochopíte, jak kontraproduktivní někdy taková humanitární pomoc může být, a rozmyslíte si, než nějaký program v dobré víře podpoříte.

Román Nezlomný vydaný nakladatelstvím Alpress rozhodně stojí za přečtení, i když nejde o oddechové čtení pro citlivé povahy.

Související knihy

Nezlomný
Pravdivý příběh plný bolesti a odhodlání

Hindráková, Hana

Alpress, 2018