Pár dní před oficiálním příchodem astronomického jara 2015 vydala Mladá fronta překlad prvotiny australské autorky Brooke Davisové Ztráty a nálezy (Lost & Found, 2014). Překladu se zhostila Jana Hejná.

Brooke Davisová je současná úspěšná australská autorka, letos čtyřiatřicetiletá, jež svoji dosud neformální psavou kariéru nastartovala již ve svých deseti letech. Nějakou dobu pracovala jako editorka i prodejce knih, svůj osud však nakonec přeci jen dostihla a před necelým rokem vydala  románovou prvotinu Ztráty a nálezy.

Ztráty a nálezy jsou příběhem všech generací. Hlavní postavou příběhu je sedmiletá holčička Millie Birdová, jejíž dobrodružství zdánlivě začíná ve chvíli, kdy ji její matka zanechá svému osudu v obchodním domě (u stojanu s obřím spodním prádlem). Millie netuší, že ji matka dočista opustila, a tak trpělivě čeká, a kdykoli se vydá na průzkum okolí, zanechává mamince stopy a psaná sdělení. „Tady mami“ je cedulka, jež čtenáře provází celou knihou. Náhoda přihraje Millie do cesty „Písaře“ Karla, sedmaosmdesátiletého důchodce, jenž je, jak se posléze ukáže, sám na útěku před šedí exilu v pečovatelském domě. A stejná náhoda pak do Milliiny cesty přihraje stařenku Agathu Panthu, ženu jen o pět let mladší než Karl, jež od manželovy smrti před sedmi lety nevyšla ze svého domu. Tyto tři nesourodé osobnosti a jejich společný přítel, plastový manekýn Manny, se vydávají za dobrodružstvím při pronásledování Milliiny matky napříč australským kontinentem. Cestou do děje zasahují další netuctové postavy, všechny realisticky a bezchybně uchopené a autorčinou tvůrčí rukou dovedené do té správné míry detailů.

Nakolik Brooke Davisová čerpala ze svých vlastních zkušeností a zkušeností svých blízkých, se lze pouze dohadovat. Přesto motiv ztráty blízkého člověka, jenž je dalším z trvale přítomných vláken příběhu, byl beze vší pochyby evokován tragickou smrtí autorčiny matky. Spojuje-li ústřední postavy něco, je to rozhodně jejich různorodé truchlení nad smrtí blízkého člověka – v případě Millie jde o jejího tatínka, v případě obou staříků pak o celoživotní partnery, jejichž odchod zanechal v obou prázdnotu a nejistotu, jak si se životem poradit dál. Karlův útěk z pečovatelského domu mohla inspirovat zkušenost autorčiny vlastní babičky, jež ve svých jednadevadesáti letech v podobném zařízení stále žije a jež dělí personál rovnou měrou na ty „hodné a milé“ a na ty „hrozné“, neuznávající hodnotu lidského stáří. Podobně až nenávistnou posedlost Agathy Panthy komentovat hlasitě a hrubě veškeré dění za oknem svého domu lze vystopovat do období těsně po smrti autorčiny maminky, kdy, dle vlastních slov, „sledovala nechápavě oknem lidi, venčící své psy, bezstarostně se procházející, a snažila se pochopit, jak se tak mohou chovat… Copak nechápou, že svět se jednou pro vždy změnil?“. Zvolit hlavní postavou knihy sedmiletou holčičku bylo do jisté míry terapeutické rozhodnutí, protože dětský pohled na svět dal autorce patřičnou míru svobody vyjádřit zmatek i hořkost pramenící z obtížnosti pochopení lidské smrtelnosti.

Ať už bylo rozhodnutí poradit si se svým vlastním zármutkem stěžejním momentem pro napsání Ztrát a nálezů, či k jejich vzniku přispěly jiné okolnosti, důležité je, že se Brooke Davisová k takovému kroku odhodlala a knihu dovedla až k finálnímu vydání, na něž bezprostředně navázaly překlady do více než dvaceti jazyků. „Trochu si připadám jak na udílení Oskarů,“ směje se sama autorka v děkovné kapitole nazvané příznačně Poděkování, když vypočítává, kdo všechno se nakonec na jejím úspěchu dle jejího soudu podílel. A celou knihu pak uzavírá vlastní esejí s názvem Znovuobjevování světa, v níž je mnoho z myšlenkových pohnutek objasněno či alespoň naznačeno.

Ztráty a nálezy Brooke Davisové jsou aktuální knihou na věčně aktuální téma, určenou pro celé čtenářské spektrum, věkově i žánrově. Je to kniha přinášející zamyšlení i pobavení ve stejné míře, kniha svědčící o autorčině tvůrčí vyzrálosti.

Související knihy

Ztráty a nálezy
Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě

Davisová, Brooke

Mladá fronta, 2015