Rozhovor se spisovatelkou Markétou Práškovou probíhá na střeše Křižíkova pavilonu B u bistra Terasa 67. Trochu fouká, ale to nás nemůže odradit. Probraly jsme s autorkou snad všechno, co se v půlhodině stihnout dalo, a doufáme, že si rozhovor užijete stejně jako zmíněné knihy.
O knize
Válka je zastihla dřív, než stačili dospět. A usadila se tak hluboko, že nedokázali zapomenout.
Píše se rok 1944. Devatenáctiletá Helena je vytržena z bezpečí rodné vesnice a odvezena do rakouského Steyru – světa černého mouru, kvílících sirén a továren, kde má lidských život menší hodnotu než prach na botách. Mezi ostatními totálně nasazenými se učí přežít v tvrdých podmínkách pracovního tábora, jenž vyrábí součástky pro Luftwaffe. A zatímco při náletech prchá do temných lesů a přeplněných krytů, začíná si uvědomovat jednu prostou pravdu: nic není jisté a nejméně ze všeho další ráno. Uprostřed války, kde každý den může být posledním, se rodí nejpevnější přátelství, nejodvážnější rozhodnutí a nejhlubší jizvy… a také tajemství, která člověka tíží ještě dlouho poté, co poslední výstřely utichnou…
Související články
Rozhovory
„Román Synové noci mě naprosto vyčerpal, myslím, že nic náročnějšího už nikdy psát nebudu,“ říká spisovatelka Markéta Prášková