Všudypřítomná smrt, nekonečná tma, víra postupně se měnící v nevíru… Věci, které by člověk za život neměl nikdy poznat, tím spíš ne patnáctiletý chlapec. Kniha židovského spisovatele se dočkala nového vydání, v němž se se čtenáři dělí o mrazivé vzpomínky.
O knize
Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla: „Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam pálilo. K díře přijelo nákladní auto a vyklopilo svůj obsah: byly to malé děti.“
Patnáctiletého(!) Elieho oddělí od matky a sester, podaří se mu naštěstí zůstat s otcem, a to jim oběma pomůže, aby přežili následujících měsíce plné utrpení. Pak se přiblíží fronta a Němci vězně vyženou na několikadenní pochod v mrazu a sněhu, než je odvezou vlakem do Buchenwaldu. Těsně předtím, než tábor osvobodí Američané, umírá Elieho otec za hrůzných okolností, které budou Elieho už navždy pronásledovat.
Teď však střídmými slovy, mírně a ztišeně vypráví celý svůj příběh…
Související články
Beletrie - knižní tipy
Svědectví z holocaustu