Tomáš Havel se postaral o překlad čtvrtého románu jednoho z nejtalentovanějších autorů na poli současné francouzské literatury. Děj se točí kolem „Zvířete“ a intenzivního velkochovu. Uvědomí si lidé svůj barbarský přístup vůči přírodě a sobě samým?
O knize
Na statku v podhůří Pyrenejí svádí od počátku 20. století každodenní boj o přežití s pár hektary neúrodné půdy pět generací zemědělského rodu. Odnepaměti vedou společný život se zvířaty – zvířata a lidé se společně rodí i umírají, budí i usínají, společně odcházejí do války – splývají spolu v jedinou, živočišnou říši.
Všechno začalo dvěma prasaty v chlívku; po osmdesáti letech se v moderních halách intenzivního velkochovu točí turnusy stovek zvířat. Ekonomická prosperita však jen prohlubuje barbarství lidí, s jakým ovládají přírodu, ale s jakým se chovají i k sobě navzájem. A tak když se na scéně objevuje „Zvíře“, bezmála půltunový monstrózní plemenný kanec, chlouba patriarchy rodu, výsledek dlouholetých genetických selekcí, farmakologických a chemických substitucí, vyvstává otázka: přinese oživení upadajícího chovu následkem ekonomické krize, nebo je zvěstovatelem apokalypsy celého rodu?
Související články
Beletrie - knižní tipy
Zvířecí apokalypsa?