Asi jsem zabil člověka. Chladnokrevně a bez varování. Já, kterej nedokážu vztáhnout ruku ani na mouchu (zkusil jsem to jenom párkrát a vždycky mi ulítla). Sedím sklesle doma u vypitýho kafe a z lógru se snažím vyčíst, kdy si pro mě přijde policie.
O knize
Jako dvanáctiletý se Vojta Blecha při pádu z kola praštil do hlavy. Něco se mu tam změnilo a on se začal usmívat, nebo dokonce smát v situacích, které vůbec k smíchu nejsou. Lékaři si s ním nevěděli rady. Psal se rok 1982. Blechovi se kvůli němu museli přestěhovat na chatu, ale Vojtův úsměv byl spouštěčem událostí dál. Nevědomky si vykoledoval nálepku disidenta. A na vojně ho úsměv dokonce málem zničil. Přesto právě díky svému úsměvu nakonec najde štěstí i lásku.
Související články
Čtení ke kávě
Vrahem snadno a rychle