Věda a diplomacie jdou spolu ruku v ruce. Své o tom ví i profesor Pierre-Bruno Ruffini, který se snažil ve své nové knize nalézt odpovědi na řadu otázek týkajících se nejen mezinárodních vztahů. Předmluvu napsal neúspěšný kandidát na českého prezidenta Jiří Drahoš.
O knize
Autor se věnuje různým polohám vzájemného vztahu vědy a diplomacie: diplomacie může vědu podporovat, napomáhat realizaci a uplatnění vědeckých objevů, často naopak věda představuje jakýsi „katalyzátor“ rozvíjení diplomatických styků, prostředek k jejich vylepšení. Někdy se vědecké poznatky stávají základem pro zásadní mezinárodní jednání a dohody.
Otázek, na něž tato kniha hledá odpověď, je mnoho. Jak problémy vědy ovlivňují diplomatické vztahy mezi zeměmi? Je mezinárodní spolupráce na poli vědy faktorem míru? Jsou vědci dobrými vyslanci svých zemí? Má působení vědy kultivující vliv na světové dění? Berou diplomaté na vědomí to, co říkají vědci o budoucnosti planety Země? Ohrožuje vědecká diplomacie nezávislost vědců? Jaké úkoly plní pověřenci pro vědu na velvyslanectvích?
Autor tohoto prvního syntetického díla na dané téma na základě četných konkrétních příkladů z historie i současnosti objasňuje vztahy a souvislosti mezi světem diplomacie a světem vědy a dokládá, že vědecká diplomacie má dnes v mnoha zemích strategický a stále vzrůstající vliv.
Pierre-Bruno Ruffini je profesorem na Fakultě mezinárodních věcí univerzity v Le Havre, v letech 2007–2013 působil jako poradce pro vědu a technologii ve sféře francouzské diplomacie.
Přeložil Tomáš Duběda, předmluvu napsal Jiří Drahoš.
Související články
Populárně-naučná - knižní tipy
Nový rozměr mezinárodních vztahů