Západ a jeho víra

Výročí pěti set let od počátku reformace je příležitostí nabídnout velkorysý pohled na příběh novověkého a moderního křesťanství, nakolik byl určen právě epochálními náboženskými událostmi 16. století. Autor v prvních třech „tezích“ rozebírá stav západního křesťanstva okolo roku 1500, důvody revolty Martina Luthera a jeho úspěchu a rovněž otázku, zda byla šance na zabránění rozdělení církve. Koriguje přitom řadu často samozřejmě sdílených klišé. Těžiště knihy leží však v dalších pěti kapitolách-tezích. V nich rozebírá paradoxní a dalekosáhlé dopady Lutherovy reformace na západní křesťanství jako celek: Prohloubené pokřesťanštění společnosti, ale zničení dobrého jména náboženství a vzájemným vymezováním deformovaný vývoj všech větví západního křesťanství; vytvoření dokonalejší církevní organizace, provázené však ztrátou schopnosti utvářet jednotný hodnotový rámec a vnášet civilizační impulsy do západní společnosti; narušení vztahu mezi náboženstvím a vědou; jednostranné vychýlení rovnováhy mezi státem a církvemi; chápání náboženské nenávisti jako ctnosti a součásti vlastní konfesní identity atd. Kniha má svým charakterem široký přesah, není zbytečným pokusem o rekapitulaci vzniku a povahy konfesijních střetů. Spíše nabízí socio-kulturologickou esej psanou z této perspektivy a představuje možnost, jak promyslet a pochopit historické kořeny současného vývoje západní společnosti a jejího vztahu k církvím a náboženství. Díky předmluvě biskupa Václava Malého a obsáhlému doslovu prof. Karla Skalického se k fenoménu reformace vyslovují tři generace českých katolických intelektuálů.