Přežila tragickou smrt svých dětí. Energii, která jí zbyla, potřebovala na to, aby dokázala přežívat ze dne na den. Byla na dně fyzicky i duševně a mnoho let sotva fungovala. Nezhroutila se. Tatáž žena později podnikla několik cest do himálajských velehor. Má recenze se věnuje deníku, který si na svých výpravách vedla.
O knize
To hory samy si vybírají mezi lidmi, kdo bude patřit mezi jejich blízké, nikoliv naopak. Liba Cunnings takové štěstí má. Proto také svůj Himálajský deník snad ani nepíše, ale rovnou – tentokráte jen pro čtenáře – znovu žije.
Osmkrát se s ní vydáme do míst, před kterými se s úctou a obavami zastavují i pouhé naše představy. Na tolik potřebnou a všudypřítomnou odvahu se tu nijak zvlášť neupozorňuje. Ta jen tiše a sveřepě trvá jako svědectví nezničitelné vůle dát nový smysl vlastní existenci, otřesené tragickou ztrátou dvou dětí.
Himálajský deník je knihou hrdé výzvy i nekonečné pokory. Výzvou k himálajským vrcholům, pokorou před neviditelnými horstvy vlastní duše…
Obojí je třeba překonat.
Kdo rozhodne, co je těžší?
Související články
Populárně-naučná - recenze
S Libou Švrčinovou do Himálaje