Asi jsem zabil člověka. Chladnokrevně a bez varování. Já, kterej nedokážu vztáhnout ruku ani na mouchu (zkusil jsem to jenom párkrát a vždycky mi ulítla). Sedím sklesle doma u vypitýho kafe a z lógru se snažím vyčíst, kdy si pro mě přijde policie.
O knize
Pětatřicetiletá svobodná Daniela cítí, že se jí život s přibývajícími roky i kily pomalu ztrácí mezi prsty, a tak si aspoň píše blog, aby mohla humorem bojovat proti samotě. Touží po spřízněné duši, ale lidé se od ní odrážejí jako kuželky. Moc by si přála, aby došla dál než do kantýny a k firemní kopírce, kde pořád potkává zabedněného Michala, který není schopen opětovat její city, ale večer pak stejně končí v posteli pouze se svou oblíbenou čokoládou. Jednoho dne se jí však přece jen podaří začarovaný kruh rozetnout...
Ikar
Související články
Čtení ke kávě
Vrahem snadno a rychle