Můj tata, (psáno i vyslovováno vždy krátce), říkával vždycky: „Jo, kdyby nebyl ten Hitler, to by bylo! Žila by celá naše rodina, příbuzní, dětí plno a tak není nic. Jsem sám, nikoho nemám, nikdo za mnou nepřijde… za nic to nestojí.“
O knize
Jedenáct povídek známého dramatika, režiséra a herce. Už název knihy naznačuje, že i zde, stejně jako ve svých dramatech, se Arnošt Goldflam věnuje tématům, která jsou pro jeho tvorbu charakteristická. Píše o nejistotě dětství a bezradnosti dospělého věku, o otci a jeho odmítané i nikdy nekončící autoritě, o osamělosti, která se jen prohlubuje při pokusech o lásku či manželství. A také o židovském osudu, který je v příbězích vždy v nějaké podobě přítomen. Nejedná se však o nějaké variace na divadelní hry. Goldflamovy povídky představují svým stylem i pojetím svébytné prozaické texty.
Související články
Čtení ke kávě
Arnošt Goldflam: Bylo, nebylo… kdoví…