Můj tata, (psáno i vyslovováno vždy krátce), říkával vždycky: „Jo, kdyby nebyl ten Hitler, to by bylo! Žila by celá naše rodina, příbuzní, dětí plno a tak není nic. Jsem sám, nikoho nemám, nikdo za mnou nepřijde… za nic to nestojí.“
O knize
Ve čtrnácti příbězích, ze kterých se tato knížka skládá, se opět objevují témata, kterým se Goldflam znovu a znovu věnuje. V tomto smyslu nový soubor textů na už vydané prózy navazuje a mohl by se snad i jmenovat „Pořád o jednom II“. Ale – a to je pozoruhodné – současně se nic doopravdy neopakuje. Protagonisté jednotlivých povídek, podobní hrdinům pikareskních příběhů a románů se pravidelně dostávají do situací, kde je životní stereotypy už nechrání. Známé mizí a oni bloudí světem, který jejich trápením, nejistotám a nadějím nastavuje podivné a nesrozumitelné překážky a pro každého má uchystané zvláštní, i když často zároveň i banální překvapení. Lidé tu, snad vyjma dětí, skutečné východisko nehledají. A právě to se jim stává osudné.
Související články
Čtení ke kávě
Arnošt Goldflam: Bylo, nebylo… kdoví…