Byl jsem vyzván k napsání povídky do rubriky „Čtení ke kávě“, která by se pokud možno dotýkala mé literární činnosti. Proč ne, pomyslel jsem si a souhlasil. Když jsem pak přemýšlel o námětu, uvědomil jsem si, že vlastně netuším, co se obvykle u kávy čte. Sám piju každý ráno litr a půl zelenýho čaje, ale ne kávu… A tak ať zrovna pijete kávu, čaj nebo třeba pivo, zkusím vám to zpříjemnit touto povídkou:
O knize
Poslední kniha odkrývá zvláštní přátelství tří postav – dramatika Montyho, píšícího po hospodách a kavárnách pořád dokola tutéž hru, antikvářky Peričky, pro kterou je stále obtížnější udržet se v realitě, a svářeče Leopolda, jenž vytrvale uniká své ženě Matyldě. Jejich groteskní příběhy se proplétají s bizarními střípky osudů dalších, opakovaně se vynořujících a opět mizejících postav.
Jednotlivé kapitoly Poslední knihy se odvíjejí jako antiteze stvoření světa, přičemž vnitřní svět trojice protagonistů se v průběhu šesti dnů zvolna rozpadá a za podivných okolností a apokalyptických předzvěstí se noří z žité reality do světa snů. Jediné, co zůstává, je archetyp města jako magického místa, které je zalidněno současnými obyvateli i mytickými bytostmi.
Dějištěm příběhu Poslední knihy jsou brněnská zákoutí a především zdejší divukrásné hospody. Jejich trvání bohužel bývá tak křehké, že některé z nich už v brněnských ulicích nenajdete.
Související články
Čtení ke kávě
Minotaurus