Koho vypijou lišky

Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je běžnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamenává. Zvláštní výchova a patologické vztahy, jimiž je obklopena, ji uzavírají do izolace a El se postupně propadá do beznaděje. Toto vyprávění na pomezí prózy a poezie je lakonické, anekdotické, výraznou roli v něm hraje pointa jednotlivých minipříběhů. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě a zároveň přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Kniha Koho vypijou lišky čtenáře citlivě, a především svébytně vpravuje do nelehkého osudu jednoho děvčátka. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě, někdy anekdotou, jindy pointovanou básní v próze, ale vždy přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Každá kapitola je trochu jako fraktál, v detailu vyniká celek. Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální literární hrou, díky níž zase jednou záleží na každém slově.