Do hor

Myslel jsem, že začátky našeho nového života v tomto vyprávění přejdu jen krátce. Čekal jsem, že se vrhnu do lesů a jen se budu napájet ději a obrazy z hor, těmi, které jsem nikdy nadlouho neokusil. Slovo autora: Jen taková náplň života a jeho písemné zobrazování mě uspokojí, jako jsou plouživé mraky těžké vláhou, sunoucí se z hřebenů k nám dolů, jako je večerní pokřikování nepolapitelného chřástala, ozývající se – světe, div se, z lesa! – a to ještě na opačné straně úzkého údolí, než je pastvina, odkud skutečně volá a toto je jen podivná ozvěna. Nebo noční návštěvy jelenů na zahradě v době zrání jablek, zlodějské nájezdy veverek a ořešníků na naše ořechy, kaliště divočáků v olších pod pramenem, a také žáby, ještěrky a zmije, co za námi lezou až do domu. A krásně se obnovující plochy po větrné kalamitě takovou směsí dřevin, která srdce mnohého lesníka pohladí. A po dešti chvění duhových kapek na plotě. A za nocí hvězdy tak jasné, jako nikde jinde...