Franz Kafka si nedlouho před svou smrtí našel dobrého přítele – Roberta Klopstocka – a vedl s ním literárně hodnotnou korespondenci, která je součástí jeho nové biografické knihy. Kromě korespondence, která trvá až do Kafkovy smrti, se taktéž dočteme o jeho nevalně známé hypochondrii.
O knize
Poprvé dostává český čtenář do rukou samostatně vydaný soubor Kafkových dopisů Robertu Klopstockovi, studentu medicíny, s nímž Kafka navázal poslední velké životní přátelství. Jejich vztah od seznámení v Tatrách v roce 1921 až do posledního dne Kafkova života v rakouském sanatoriu roku 1924 se vyznačoval u Kafky vzácnou důvěrností. Vytvářela jej nejenom realita nemoci, ale i společné literární a duchovní zájmy. Doplňuje a osvětluje jej také dosud nepublikovaná korespondence Roberta Klopstocka a Kafkovy družky Dory Diamantové s Kafkovou rodinou. Znalec Kafkova díla Josef Čermák doprovází soubor dopisů obsáhlým výkladem o Kafkově celoživotním zápase s přesvědčením o vlastním nedostatečném vybavení pro život. Těžištěm výkladu jsou poslední léta Kafkova životního zápasu a role, dosud nedostatečně oceněná, kterou v ní hrál Klopstock. Kromě množství nových faktů je u Kafky v knize vylíčen dramatický střet dvou protichůdných léčebných přístupů. Střetávala se tu tzv. přírodní léčba, jejímiž stoupenci byli Franz a Dora, a klasická, školská medicína, kterou usilovně vyžadoval Klopstock. Nad koncem života se však klene duha smíru. Bezmocnému tělu do posledka vládne duch umírajícího, stejně jasný ve smrti jako za života.
Související články
Recenze (auto)biografií
Od hypochondrie k rakovině hrtanu
Beletrie - knižní tipy
Vydavatelství Mladá fronta si připomíná 88. výročí úmrtí Franze Kafky
V neděli 3. června 2012 uplynolo 88 let od úmrtí světoznámého spisovatele Franze Kafky
(1883-1924), pražského, německy píšícího spisovatele židovského původu a jednoho z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.