V téhle „coronární“ době budou jistě vzpomínána a citována díla, která se tím pro lidstvo mimořádným obdobím zabývají.

Včera jsem do jednoho článku vybíral fotku dřevěné mísy. Jenže – jak jsem probíral ty nádoby, které jsem udělal rukama, trčely mi v hlavě mísy úplně jiné. A když jsem se pak na ně soustředil, zůstaly tři…

Tři otázky jsme si určitě víc než dva tisíce let pokládali: Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme?

Včera už jsem zase dostal e-mail s otázkou, jak se vlastně správně jmenuju. Moje jméno. Je zřejmě několik lidí, kteří se domnívají, že jde o pseudonym, který jsem si zvolil, abych byl zajímavý. Abych byl patřičný (dřevo), abych mohl mít Patřičnou čítanku, Patřičné povídky apod.

Fejeton o dřevěném obrazu.

Jako e-kniha vyšla teď, v rouškovém čase, abyste si mohli zpříjemnit případnou karanténu. Abyste se přes chřipky a krize mohli do budoucna těšit! Na co? Na báječné příběhy a knihy, co v Čítance najdete a budete si je chtít přečíst.

Paní Tereza F. nafb. každý den vybírá z kalendáře jméno toho, kdo má svátek. Ptá se svých čtenářů, jestli znají nějakou literární postavu toho jména. A jestli je jejich oblíbená. Je to jednoduchý nápad, ale leckdy obtížný – třeba Teodor byl těžký…

Rád čtu – paměti, vzpomínky, ohlédnutí. Protože když se s někým seznámíte, tak to není tak, že vám bude hned vyprávět svůj příběh! V knize, to je holt něco jiného. Samozřejmě je to celé filtrované, co vás zajímá nejvíc, se zpravidla nedovíte a prostor pro kontrolní dotazy není. Ale i tak to stojí za to.

Žít bez klíčů? Mít klíč k novému roku! Který klíč je hlavní?

Tenhle příběh jsem slyšel vyprávět. Odehrál se pravděpodobně koncem osmnáctého století. Možná ve Francii?